Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBeznadějná slepota
05. 02. 2008
0
0
239
Autor
HortusDeliciarum
| Pod víčkama se projíždí černý pán, zatahuje závěsy, zhasíná, ujede míle, ale jede dál, kousek života umírá. Otevíráš oči a vidíš jen tmu, natahuješ ruce, chceš mě obejmout, se světlem zapomínáme na temnotu, už nemůžeš mé srdce lehce odemknout. Kolem tebe stojí dav lidí, přesto je nevidíš, slunce na nebi svítí, přesto to necítíš. Máš svět, ale ten není tvůj, je černý, bez barev, skoro jako můj. Otevírám oči a vidím světlo, barvy, lidi, slunce každé ráno, ale nemám v srdci takové teplo, šáhla jsem si až na dno. Nevidíš mě, snad jen jako tmavý stín, ale já přesto tě obdivuji, na tebe myslím, a po boku svém chci. I bez tvého zraku k sobě cestu najedeme, tím, že jsi přece mě neraníš, spolu to zvládneme, ...uvidíš... |