Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seo někom, kdo přišel, odešel, ale zůstal
05. 02. 2008
0
0
242
Autor
HortusDeliciarum
Ležím na posteli,
Hodiny tikají,
Tak přesně,
Mučivě,
Do ticha.
Někdo ke mně přichází,
Vidíme jen obrys tváře,
Tmavou siluetu u mé postele,
Tajemný,
Neznámý,
Plný vůně,
Snad,že si tady vedle mě ustele..
Natáhl ke mně svou paži,
Jemně jako vítr mě pohladil,
Hřejivě,
Něžně,
Vroucně,
V edle mě tiše se posadil.
Dal si mou hlavu do svého klína,
Sklonil se a naše rty se setkaly,
Líbal mě.
Tak sladce,
Kouzelně,
Dravě,
Jakobychom se naposled viděly.
Poprvé a zároveň naposledy,
Ruku si dávám na srdce,
Však navždy zůstane tady..
Něco mi nechal…
Dal mi cennou věc,
Dal mi toho tolik…povídám stačí!
Zmizel ve tmě.
A ten dárek od něj zase tu v kolíbce brečí…
Hodiny tikají,
Tak přesně,
Mučivě,
Do ticha.
Někdo ke mně přichází,
Vidíme jen obrys tváře,
Tmavou siluetu u mé postele,
Tajemný,
Neznámý,
Plný vůně,
Snad,že si tady vedle mě ustele..
Natáhl ke mně svou paži,
Jemně jako vítr mě pohladil,
Hřejivě,
Něžně,
Vroucně,
V edle mě tiše se posadil.
Dal si mou hlavu do svého klína,
Sklonil se a naše rty se setkaly,
Líbal mě.
Tak sladce,
Kouzelně,
Dravě,
Jakobychom se naposled viděly.
Poprvé a zároveň naposledy,
Ruku si dávám na srdce,
Však navždy zůstane tady..
Něco mi nechal…
Dal mi cennou věc,
Dal mi toho tolik…povídám stačí!
Zmizel ve tmě.
A ten dárek od něj zase tu v kolíbce brečí…