Můj vymyšlený příběh na pokračování....Uzavřené Srdce...Začátek 1kapitola...

 UZAVŘENÉ SRDCE!!

1.KAPITOLA ZAČÁTEK!

„Tondo!Šárko!Pojďte sem něco jsem našla!“Zvolala na ně ze svého pokoje Monča,která brouzdala na internetu a našla tam supr věc.

 „Co se děje?“ Zeptal se ji Tonda.

 „Tak se mrkni“Pobídla ho.

    „Hledáme tři mladé lidi od 13 do 20 let,kteří by měli zájem se zapojit do pěvecké

skupiny,která má už 12 členů.Zabýváme se  o cizí písně,které přeložíme  a v češtině zazpíváme  s jinou podobou melodie i texty písně nějak zamícháváme!“Přečetl nahlas.

      „A co jako stím?“Zeptal se ji a lišácky se na ni usmál.

„No asi mě zabijete!Už jsem jim tam poslala přihlášku na nás tři, a máme se tam stavit už ve čtvrtek!“Ohlásila jim.

  „Cože si?!“Zeptal se ji znovu.

  „No jak říkám“

  „Ty ses zbláznila!“ Rozkřikl se na ni.

  „Nekřič na mě!“Napomenula ho a uraženě pohlédla z okna.

   „Promiň.Já jsem nechtěl“Omluvil se ji.Vzal ji kolem ramen a políbil ji na čelo.

   „Nechápu co se ti na tom nelíbí!Vždyť jsme chtěly vytvořit skupinu!Nebo nechceš abych zpívala a jestli bych vydržela ten tlak,námahu,která by mohla být pro mě….“Nedořekla. Tonda si ji k sobě otočil.Pohlédl ji do očí.

    „Takhle nemluv!“ Napomenul ji.Vzal ji za ruce.Pomohl ji na nohy a pevně ji sevřel v objetí.

   „Ty víš že jsem tohle neměl na mysli.Mám jen o tebe strach.Ale souhlasím pojedeme tam !“

   „Díky“Zašeptla mu do ucha a pustila ho.

           „Už musím!“Ozvala se Šárka.

   „Dobře!Uvidíme se až ve čtvrtek.Je to v Brně“Dodala rychle místo a doprovodila ji ke dveřím.

    „Půjdeš taky?“Zeptala se Šárka Tondy.

 Tonda pohlédl na Monču.Ta jen přikývla.

     „Jo půjdu“.Odpověděl.

             Za několik minut se sníma  rozloučila. Za dva dny je čeká možná velká sláva.Kdo ví jak to dopadne.

**** **** ****

„Tak a jsme tu!“Ohlásil Tonda dívkám u studiu.

  Cesta jim trvala dvě hodiny a půl.Ani jeden znich nepromluvil,jen když se ptaly na cestu.

       Vešly dovnitř.Všude byl čilí ruch.nebili tam sami spouta mladých lidí čekali na zkoušku  někteří už odcházeli s pláčem na tváři.Monika se rozhlížela kolem sebe byla nervozní,než ostatní dokola.Kolem hrála hudba.Někteří tancovali a prozpěvovali si.

    „Hej!?Co se děje?“Vykřikla překvapeně,když ji jeden kluk zachytil za ruku

    „Pojď se přidat?“Pobídl ji a vtáhl ji do davu.Kde kolem nich tancovali děcka.

     „Promiň,ale já nechci.“

     „No tak.Prosím!?“Nedal se.

     „Hmm…možná,ale na jinou hudbu by to nešlo?“Zeptala se ho

     „Jasně.Hned to zařídím.A jakou?“ Zeptal se ji rychle.

     „Třeba Everytime we touch“Odpověděla mu.

Přikývl a odběhl.

        Za několik minut začala hrát hudba Monika pomalu vešla do středu.Do kruhu který vytvořili.Když hudba i píseň zrychlila začala se pomalu pochybovat v rytmu hudby.Pak přestala a rozhlédla se kolem sebe.Rozesmála se.Všichni ji pozorovali a přestali i tancovat.Znovu se dala do obyčejného tance.Píseň nebyla celá.Přestala hrát a Monika pomalu přestala tančit.Ruce zabořila do obličeje a rozesmála se.

     „Mončo! Co to tady zase vyvádíš?“Zeptal se ji naštvaně Tonda.Zachytil ji za ramena.

     „Nic!“Odsekla a odstrčila ho od sebe.

     „Díky.Skvěle tančíš.“Ohlásil se za ní ten kluk,který ji požádal aby zatancovala.

      „Hmm..díky.“Odpověděla mu usmála se na něho.Znovu se otočila na Tondu.Ten jen naštvaně zavrtěl hlavou a otočil se.

      „Počkej !“Zvolala na něho.

      „Promiň,ale prosím tě nepřeháněj to.Z jednoho tance se mi nepřitíží!“Připomněla mu a ze zadu ho objala.

      „Promiň.“Zašeptala tišeji.Pustila ho a pohlédla na zem.

Tonda si vduchu vzdychl a otočil se kni.       

       „Spíš bych se měl já omluvit.“Řekl ji. Vzal ji za bradu a usmál se na ni.

       „Už jsem si na to zvykla,ale opravdu nemusíš…“Nedořekla

Tonda přiložil na její rty prst.

       „Já vím ale nemohu si pomoct.“Řekl ji.

       „Chápu tě,ale nezapomínej že mě nebudeš celý život hlídat!“Připomněla mu a lišácky se na něho usmála.

       „Pojď z toho davu.Šárka na nás čeká v občerstvením.“Oznámil ji.

Přikývla a odešli.

****  ****  ****

Tonda,Monika Šárka se na konkurz dostali až za 3 hodiny a jako poslední.Otevřeli společně dveře a vstoupili dovnitř.

     „Á to jste vy? Ta trojice tak se ukažte.“Pobídl je.

 Tonda se posadil za klavír a čekal až se dívky připraví.

     „píšete tu že bude te zpívat píseň od Avril v angličtině a v češtině?“Zeptal se jich.Obě dívky přikývli.

       „No dobře.Až přestane svítit to zelené světlo tak můžete skončit.Což znamená že nám to stačilo.“Vysvětlil jim.

Znovu obe dvě přikývli že rozumí.Šárka pohlédla na Tondu ten jen přikývl a spustil melodii.

„I always needed time on my own
I never thought I'd need you there when I cry.“

Zazpívala Monča anglicky.

„A dny mi připadají jako roky

Když jsem sama

A postel kde leháváš

Je na tvé straně ustlaná.“

Zazpívala Šárka v češtině

„When you walk away
I count the steps that you take
Do you see how much I need you right now?“  Zazpívali obě dvě za ráz

Ani nezačali zpívat refrén měly už přestat.Porota jim zatleskala a oznámila jim že je berou,i když neslyšeli refrén tak úplně zpívali stejnou notou jako Avril.

        „To bylo supr.Já tomu nemůžu uvěřit!“Oznámila Šárka radostí bez sebe.

        „Co je?Ty nemáš radost?!“Zeptala se Šárka Monče,když ji spatřila že se neraduje.

       „Ale jo mám ale něco mi tady nesedí!?“Oznámila ji

       „Tak jak jste dopadli?“Zeptal se jich ten kluk.

       „Zkus hádat sám!“Odsekla mu naštvaně a rozběhla se ven k autu.

 „ Co se stalo?“Zeptal se ji po chvíli Tonda,když dorazili k autu.

„Nic!Pojedeme nebo tady zůstaneme celý den?“Zeptala se ho.

„No,jo už jedem!“Řekl ji  a otevřel ji dveře od auta.nasedli a odjeli.

**** **** ****

   „Ty si to ještě neřekla rodičům?!“Zeptal se Moniky nevěřícně Tonda.

   „Ne neřekla.Vždyť víš že jsou šest měsíců v Belgii.A vůbec je nezajímám!“Připomněla mu.

   „Neměla by si….“Nedořekl Monča mu skočila do řeči.

     „Neměla by sem takhle o nich mluvit.To si chtěl říct?A jak asi o nich mám mluvit,že jsou supr rodiče!Ani náhodou!Od té doby co mi bylo 12 nejsou často, spíš vůbec doma!Jediné co je zajímá je jejich práce a kámoši z firem!Ani pohled k svátku mi neposlali nemluvně o narozkách minulí rok!Někdy se mi zdá že jsem se jim narodila náhodou! Že semnou nepočítali!“Oznámila mu svůj smutek a posadila se na postel.

   „Mončo!“Napomenul ji.Vstal ze své postele a sedl si vedle ni.Pohlédl ji do očí plných slz a smutku.Otřel ji slzy a mile se na ni usmál.

    „Je mi to tak líto.“Zašeptal ji a opřel si čelo o její.

   „Nevím jak bych ti mohl pomoct.“Zalitoval nahlas.

   „Tondo!Ne-e!Už si mi mnohokrát pomohl a jsem ti zato vděčná.“Řekla mu a objala ho.

   „Jsi pro mě velmi důležitý a vážím si tě.“Zašeptala mu do ucha a více se k němu přitiskla.

„Móňo…já….“

„Pšššš....“Zašeptala.Přiložila mu na ústa prst.

„Víš že lituju toho že jsme příbuzní?Protože bych za každou cenu chtěla s tebou….“Nedořekla.Tonda ji políbil na čelo.

  „Vím co máš na mysli.“Odpověděl ji a usmál se na ni.

 „A rozumím ti.I když pak přijde čas kdy budeme více samostatní slibuji ti že vždy budeš u mě na prvním místě!Ať budem kdekoliv vždy zůstaneme…“Nedořekl.Místo toho se dotkl své hrudi.Monča to pochopila a usmála se na něho.

 „Já vím.“zašeptala.

     „Můžu tě o něco požádat?“Zeptala se ho ze smíchem.

     „ A co pak?A bych si lehl k tobě?“Zeptal se ji a lišácky se na ni usmál.

    „Hej! Ty si fakt.“

 „Neboj nezapomněl jsem na ty časy,když jsi měla strach nebo smutná a nervózní.“Připomněl ji.

 „Ty si fakt supr!“Zvolala na něho a znovu ho objala.

„Už jsem ti řekla jak po tobě všechny holky z naši třídy šilejí?“Zeptala se ho.

„Ne!“Řekla rozhodně.