Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tenkrát_jsme_tam_stáli

10. 02. 2008

1550

Autor

Autornez Námý

Tenkrát jsme tam stáli

A nebe vybledlo

S každým tvým nádechem

Aby dalo barvu tvému hlasu

Copak si nikdo nevšiml

Jak šedé jsou dny

Poslední dobou?

Myslela jsem, že to místo znovu najdu

Ale nedokázala jsem to

Možná proto, že jsem ho nehledala

Hledala jsem Tebe

Chtěl jsi tenkrát vytesat svoje jméno do skály

A stát se tak "nesmrtelným"

(Určitě je zlatým písmem)

Občas ti závidím

Víc než by ti záviděli ostatní "nesmrtelní"

Kdyby ještě žili

Bojím se tam jít.

Procházela bych mezi stovkami takových skal

A snažila bych se uvěřit

Že jsem tu omylem

Že TY mi už dávno nic neříkáš

A pak

Pak bys promluvil.

9 názorů

Tohle je prožité a sdělné, ta osamělost, to bloudění - nejvíc se mi líbí sloka "myslela jsem, že to místo znovu najdu..." - myslím, že je v ní vlastně všechno co ta báseň chce říct. Nebo tedy - co mě oslovuje. Co je doopravdy poezie. Tip dávám. (I když dva roky po zveřejnění...)

Amélyje

31. 07. 2009

Dát tip

pro radost? jo já vím, máš dobrý smysl pro humor.) ... mně je vždycky z těch tvých tak smutno... to mě mrzí, že je ti taky smutno. i když je to starší. mám pocit, že je ti teď taky smutno.a vůbec nevím, co ti k tomu říct. jsem kritik na dvě věci --- odpusť *