Nahoře

věnováno Zuzce

Venku je tma, mokrá až na kosti Já ležím vevnitř jen s dekou na těle V teple a suchu uprostřed postele Za chvíli spánek mě zbaví všech starostí Sám v malé posteli budu dnes spát Do chvíle, kdy začnu rušit klid rodiny Zbývá mi necelých pět a půl hodiny Ve kterých nechám si o tobě zdát Prožiju tak s tebou třeba jen vteřinu Letního horka, kdy usneme ve stínu Abych se probudil v náruči podzimu

---