Nikdo nic neví a přeci všichni víme vše

Začněme od začátku.

Na začátku toho všeho byl bůh, to Vám poví, kdokoliv, koho popadá touha chodit do kostela, každodenní mše a modlení se před pojídaním lahodného pokrmu.

Vědci zase tvrdí, že lidé stávající, zrodili se z opů.

Takže, když se to vezmeme kolem a kolem, již zde máme na výběr ze dvou možností.

Čím půjdeme ale hlouběji, zjistíme, že člověk si celý život musí vybírat, jakou cestou se vydá, prý svobodná volba....ale jakápak je to svobodná volba, když všude máme nějáké hranice?

Jistě, někteří z Vás mohou namítnout, že my lidé si vybíráme tuhle cestu plnou neuvěřitelných konvencí, ale...už tohle není pravda, protože už jen tím, že neexistuje život bez konvencí znamená, že svobodnou volbu nemáme.

Vezměme si například takového člověka, užívajícího drogy. Vybral si tuhle cestu? Ano, vybral, rozhodl se, že si dá a podruhé a potřetí.....ale není pravda, že on sám si vybral tuhle cestu, spíš by bylo lepší říci, že droga si vybrala jeho. Protože jak můžeme vědět, že zrovna onen člověk se musí stát závislým....je to jako kuřák a Kuřák...jsou lidé, kteří si dají cigaretu jednou za čas a pak tací, kteří jednou “přičichnou“ a už se toho nezbaví.

Tohle nedokáže odhadnout asi nikdo.

Proto si myslím, že je hloupost odsuzovat ostatní....za něco, za co nemůžou, jsme prostě jen a jenom lidi, ne vydegenerovaná rasa, roboti, kteří jsou naprogramování na správný režim.

Navíc - celý život je ovlivněn tím, kde žijeme, jak žijeme a s kým žijeme, je nepravděpodobně, i když se to stává, že nekuřák mezi samými mladými kuřáky kuřit nezačne, že drogově žávislí kamarádi nezdolají dalšího druha, aby to alespoň nezkusil.

Štěstí, veliké štěstí je, že dnes už děti o něco moudřejí jsou a někteří nejdou s davem, díky bohu za ně, ale je jich stále doopravdy malé množství.

Problém však je, že čím je generace lidí vyspělejší, tím se zvětšují díry mezi středními vrstvami a děti protože nechápou, co je to tolerance vůči ostatním, často chovají se ještě daleko zákeřněji, než dříve...ale proč? Učí je to snad doma? Ve škole? Televize? Internet?

A nemají tohle náhodou být věci a místa, která by měla děti poučit? Ne tak, jak bychom si přáli.

Ale abych se dostala k tomu, o čem chci hovořit.

Proč stále lidé o sobě pochybují? Proč jeden si myslí, že je hubený, jeden, že je tlustý, třetí je hloupý a čtvrtý nejchytřejší a nejkrásnější?

Tohle začíná již v raném dětství a jsme to my, kdo ubližujeme mladším....bez výjimky, to ty vtipy, ironie a cynismus.....jsou prostě tací lidé, kteří tohle všechno snášejí hůře než ostatní a nejsou proto horšími lidmi, to jen společnost je shledává nudnějšími a nezábavnějšími, než vtipálka, který se dokáže zasmát sám sobě....

Beru to od sebe, celé dětství se mi děti smáli, jak vypadám, jak jsem tlustá a doma jsem byla jen nemehlo, které to nedotáhne ani na střední školu...a jak má člověk podle tohohle žít šťastný a spokojený život?

Asi těžko, většina z těchto lidí začne trpět anorexií, bulimií a nemocí sebepoškozování...je to prostě způsob řešení problémů a nejsou proto horšími lidmi..

Jsou prostě jen nemocní, veřejnost si neuvědomuje, že když lidé okolo sebe uvidí vyhublé krásky, stanou se mladé dívky i někteří chlapci zakomplexovanými a není pro ně jiná možnost, než se za to trestat.....a tohle je svobodná volba? To je ten krásný život, o kterém máme snít?