Večerní dýmka

Dým stoupající od žbržlení,

chlápek tam však vidět není.

Tma jak v pytli, vítr, chlad,

na balkóně kouří chlap.

Jen letmý zážeh ozařuje

temný obrys na zemi,

všude krve hodně tu je,

kropí kytky v přízemí.

Ten muž se na ní podíval

a v klidu kouřil dýmku dál.

to chce být chrabrý nebo blázen,

Když žena zakrvácela zem.

„Já říkal ti, že si moje zlato!

A ty, že jsem moc chladný.

Jako důkaz, podřízla sis ruce na to

A JÁ TO TEĎ MUSÍM UKLÍZET.

A VŮBEC, KDO JE TEĎ CHLADNÝ?“

Obrysy slábnou a mizí

s posledním dýmky pukem,

všude jen černota ryzí

a chlápek s krvavým mopem.