Pribeh........ ztracene vzpominky....

ZTRACENÉ VZPOMÍNKY..........

"Kam sto dala!"Zeptal se mě jeden kluk kterého jsem v životě neviděla.Ale on tvrdil že ano.

"O čem mluvíš?"Zeptala jsem se ho nechápavě a odstrčila jsem ho z cesty.

"Ty dobře víš o čem!"

"Ne to tedy nevím!Vždyť tě vůbec neznám!" Odsekla jsem mu naštvaně.

"Takže je to pravda.Ještě se ti nevrátila paměť. "Zašeptal mi do ucha.Nechápavě jsem na něho pohlédla.

"Nevrátila paměť o čem to zase mluvíš?"Zeptala jsem se ho.Neodpověděl.Chytl mě za ruku a přitiskl mě ke stromu.

"Co blbneš pusť mě!?"Rozkřikla jsem se na něho.

"Nnnn…nic se neděje jen ti pomůžu aby sis vzpomněla."Zašeptal mi znovu do ucha a prstem mi pojížděl po tváři až k hrudníku.

"Přestaň!"Zašeptala jsem a odstrčila jsem ho od sebe.

Nestačila jsem se ani rozběhnout.To už mě zase držel za ruku a přitiskl mě znovu ke stromu.

"Jsi stále stejná.Vůbec ses nezměnila za ten rok."Zdělil mi.

"Jaký zase rok?!Já jsem žila 14 let v Žatci a před rokem jsme se sem přistěhovali!Vždyť tě teprve znám jen 6 měsíců.v životě jsem tě neviděla a ani neznám tvé jméno!"Oznámila jsem mu naštvaně."

"Pšš…chápu nic si nepamatuješ a nevíš kdo jsi a natoš kdo jsem já."Řekl pološeptem a přitiskl se na mě.

"Nevadí pomůžu ti.Ale napřed mi řekni kam jsi dala tu věc?!"

"Promiň.Jakou věc?"Zeptala jsem se ho opatrně. Neudržel se nebyl trpěliví prostě mě uhodil do tváře.Pak mě chytl za ruku cukl semnou a pustil mě spadla jsem na kamenitou cestu.Sedl si na mě.Nemohla ,spíš jsem se zapomněla bránit,protože jsem byla v šoku a stále jsem nepochopila co se stalo.

Ten kluk mě držel za ruce nad mou hlavou.Naklonil se na mě.Odvrátila jsem hlavu.

"Dívej se mi do očí!"Nařídil mi.

"Ne!"Zašeptala jsem mu mezi vzliky.

"Dobře jak myslíš."Řekl mi naštvaně.Chytl mě za ruce jen jednou rukou a druhou si mě k sobě otočil.

♥******♥