Její beznaděj

Její beznaděj

 
Slunce zapadá,

růže uvadá.

 

Na kost prokřehlá,

dívka pobledlá.

 

Steskem trýzněná,

duše raněná.

 

Jizvy počítá,

slzy polyká.

 

Ruce napíná,

Boha proklíná.

 

Holka zoufalá,

v štěstí doufala.

 

Hoch ji miloval,

kvítky kupoval.

 

Sny jí splňoval,

něhu daroval.

 

Zpátky chce ten čas,

slyšet jeho hlas.

 

Sama nechce žít,

touží s ním jen bdít.

 

Dýku popadá,

sebe napadá.

 

Z rány prýští krev.

ústa plní řev.

 

Konec jest teď všem

jejím bolestem.

 

Proč to udělal?

Když ji miloval…

 

Snad jí napoví

samo záhrobí…

---