Rakev

Našla jsem rakev, na dně své duše

hluboko vloženou.

Byla zasypaná, špínou a kamením, balvan za balvanem, kámen za kamenem jsem odhazovala.

Holýma rukama plné krve a škrábanců.

Bolelo to, moc.. Nevíte jak a ani se nedozvíte, to nelze..nelze sdělit bolest, bolest vaší duše.

Komu říct o trápení a bolesti? O nenávisti a prokletí ?! Touze zabít.

Někdy i sám sebe, bojíte se pochopení - jestli bude čestné, pravdivé.

Hledej, duše bílá, hledej v sobě.

Najdeš všechno - otázky a odpovědi.

Divadlo svého života, opona zatažená a vytažená..které dějství, páté, šesté..co já vím.

Nekonečno, končící láskou..

A máš všechno, je to tam!

Už nemusíš prodávat lístky na představení, nic jen bílá plocha.

Čekající na tvé srdce, dychtící po dobrodružství,

vezmi štětec a barvy a maluj, maluj svůj život.

Vezmi růžovou, té hodně a pak zlatou, ta je potřeba, beldě modrou zahal..

nakapej červenou vlastní krví červené tečky.

Tečky jako pečeť. Pečeť víry v sebe sama a svůj obraz.

Nedovol nikomu do něj psát, jen s tvým svolením.

Nos¨ten obraz v sobě, ochrání Tě.

Holoubci bílí Ti ho budou hlídat.

Čeká Tě cesta životem, zorané pole, pole čekající na tvoje semínka.