Pak...

Máš-li pocit, že všichni stojí k Tobě zády,

Že se svým životem si nevíš rady.

Myslíš-li si, že tvé tváře nebudou nikdy úsměvem hrát,

Že tvé srdce nebude již milovat,

Pak…

Máš-li pocit, že už nemáš přátele,

Že máš v nitru tmu a chlad jako v kostele.

Myslíš-li si, že už nic nebude krásné,

Že jiskra života ti brzy zhasne,

Pak…

Máš-li pocit, že ti není pomoci,

Že tvůj život dospěl ke konci.

Myslíš-li si, že radost ti nic nezpůsobí,

že bolest v nitru nikdy nepřebolí,

pak…

Máš-li pocit, že tvé srdce se v slzách topí,

Že není nikdo, kdo by se tvé dlaně chopil.

Myslíš-li si, že tě již volá nebe,

Pak se konečně rozhlédni kolem sebe...!