nemá

Den stéká po skle, a já sedím uvnitř

proč veršovat bol

je-li za hranou možnost

příliš časné jaro

probudilo nepochopení,

chodím s hlavou otevřenou, a trochu do ní prší

nikde nikdo, nikdo nikde nikde

ani v šuplíku

ani v zásuvkách

a do světa a k telefonu je nutno přebrodit svět sedmerák

válím se, husa na jehličí

hluchá jako poleno

třísky otázek kolem mé hlavy jako svatozář

jsem příliš ženská