Bezcit

don´t_wory... teda tak tomu se říká včerpávající kritika ;o) a když jsi u toho drncání vlaku, není nic bezcitnějšího jak dvě koleje vedle sebe, co mají tolik společného a nikdy se nespojí. Navíc se po nich pořád někdo vozí!!! ;o) Eliáno... nevyhrožuj ;o) ale jednou, jednou to příjde! =o) ostatním díky za zastavení... pao všem

mě to bere dech a něco jako mráz mi běhá po zádech... Jednou bych opravdu CHTĚLA tě potkat...

Kolikrát jsem tu narazila na něco, co mně dokázalo zničit jinak skvělý zážitek schématizováním; myslím si, že o tom ani nevíš, ale začátky veršů: sprchou slov, deštěm slz, pramínky soucitu...dále lásky, bázeň. Nemyslím si, že je báseň natolik nosná, aby udržela v pěti veršech takovou frekvenci. Nejde o slova, spíš o...teď nevím, jak se to jmenuje akademicky, nazveme to předvídatelnost textu. Píseň to asi nutně vyžaduje. Jenže tady mi to silně evokuje drnčení vlaku..drndrndrn. Pak jde text stranou. Podruhé už je to snazší, zaměřit se na to, co potřebuji. Vypadá to, že tvůj text je pro mě čitelný:)*

......... -t-

rozumím... *