nezachytitelná

někdy mám pocit,že na tomhle světě nejsem sám....

Je jak zlatavá míza protékající
kořeny stromů
Jak pocit když po letech
vracím se domů.............
Do svého nitra blankytného nebe
v každé mé buňce....... kousek tebe
zbláznit se v té touze plakat,smát se řvát v agónii
tak dlouze.....tak dlouze!!!?
Hříchy mé neomyjí...budu se vzpouzet...
Chci zachytit tu zlatou mízu do tvých dlaní...
tu mlhu jež voní jak láska a chutná jak....nebe
jen ji cítit sáhnout na ni...abych už konečně
pochopil tebe....

---