Oči Afrodité

U chrámu Afrodité
mé oči pomalu.
Zalily se barvou vína
v záři loučí nebeských
uviděl jsem stín.

Ticho proťal lehký smích
dívky překrásné.
Na odiv měsíci
průsvitná tóga
vyhlazovala všechny křivky
pevné jako skála.

Dlouhé vlasy
splývaly jí k tváři.
Do hlubin očí
najednou
bál jsem se pohlédnout.
V životě bohéma
nepotkal jsem podobnou.

Krok měla lehký
pleť hedvábnou
vzala si mou dlaň
já nemohl ucuknout.
Chtěl jsem sklopit zrak
ale ohnivý pohled
říkal navždy patříš mně...

Po probuzení
z toho nádherného snu
jal jsem se jí hledat...

...dnes na konci dnů
prožiji poslední sen
se zrakem rudým.
S vínem jež bylo můj život
po tom co mé srdce
odejde za láskou
do hlubin světa...

...stál za to ten jeden sen
o Afrodité...