Hlavně jít

Bruslím po rybníce

a pod ledem na mě poulí oči kapři.

Dýchám z plných plic,

zima je třeskutě krásná

 slunce hřeje tak jemně,

že o rybám nedává naději.

Dívám se do nemilosrdného slunce

na čáry letadel bruslících po obloze

a lapám po dechu,

v suterénu s udušenými kapry.

Světlo mizí pod peřím plivníka,

který se líhne s večerem

a odlétá až ráno,

když naleznu odvahu

otevřít znovu oči.

TRYLKUJÍ PTÁCI,

SÍLA SE ZTRÁCÍ,

DO ZEMĚ TEČE,

NOHY VÁLÍM JAKO SUDY,

NEVIM KUDY…JÍT.

KUPŘEDU TO JE KAMKOLI.