Deklarace

Prý utápím se v patosu.

Pro všechny, v přímém přenosu.

A mým slovům jen já rozumím.

Jsem napříč světy příčkou,

A přírodní hříčkou.

Radovat se neumím.

Ráno vstávám s nenávistí

k slunečním paprskům.

A večer procházím se

džunglí šedivých rozbřesků,

A hlučných stesků,

jež nikdo neslyší.

Prý Vám mlčím do kostí,

A zpívám do očí.

Mé rýmy se nerýmují

A kola netočí.

Můry světem poletují

A pořád neprší.

Vlévám vodu do moře,

A hlínu plácám na hoře.

A stokrát myju čistou káru,

Mesiášem jsem svého zmaru.

A pořád neprší.

Tak vražte.

Vražte mi do zad nůž.

Smažte mi ze rtů růž,

Jen mě nechte už.

Však si uši zacpěte,

A víc se už netřeste.

A nemějte strach,

Že Vám můj déšť ublíží,

Ten k slepým nevzhlíží.