Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mozaika

01. 04. 2008
1
1
708
Autor
smeagolka
Jako malé děti jsme jistě měli rádi mozaiky.
Skládali jsme barevné kamínky do roztodivných obrázků a milovali jednoduchost, s jakou z ničeho vytváříme krásno.
Někdy u nás tato láska přetrvá a přemění se v radost z drobností, nicotných věciček, které poskládány do sebe utvářejí naše štěstí.
Potřeba těšit se z maličkostí nás chrání.
V dnešním světě nám zůstává přítomnost malých drobečků obranou proti zapomínání, kým jsme a kým jsme byli.
Známé cesty, po kterých se pohybujeme měnícím se světem, zůstávají viditelné.
Chráníme si své drobečky proti snědení divou zvěří.
Bráníme oheň svého kmene proti uhasnutí, protože zůstal nejdůležitějším rituálem pro ochranu našich kořenů.

1 názor

Lakrov
29. 04. 2008
Dát tip
"To je to vošklivý!", chce se mi vykřiknout pod vlivem Tvé přezdívky a hlavně proto, že to říkám vždycky, když se mi něco líbí. Mohlo to být o kousek delší. Trošku si s tou mozaikou víc pohrát, skládat barvy, lepit střípky a obrušovat jim ostří. Poslední dvě věty to trochu kazí. Jsou jak ze svazáckého referátu. Ale myšlenka je dobrá. Jen se jí ještě trochu věnovat. Co dodat na závěr? "To je to vošklivý!"

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru