Trošku si zablbnout

Obyčejný příběh? Nevím,jak začít.Nic nového pod sluncem.Každý má problémy.Problémy jsou tu od toho ,aby se řešily.Takže pokud má někdo doopravdy problém začít, ať to raději udělá hned.Dělám to teď.Asi je lepší začít špatně než vůbec a vůbec nejlepší je, rozkřičet to do světa, čím se vyhnete strachu z toho,že by Vás někdo mohl pomluvit za to,že se bojíte začít.Pokud to všichni vědí čeho se potom obávat??? Že jste to někde už slyšely?Kdo říká,že začínat je lehké? Vždycky jsem chtěl psát.Být právníkem, taky nikdy nepracovat a vědět.Vědět,že vím,že jsem na stopě vědění,které nemá smysl objevit,ale vědět že je. Miluju příběhy.Příběhy jež se ti přisají na mozek a donutí tě na chvilku polevit,zastavit, vypnout.Cítit.Jednou zase myslet srdcem.Obdivuju všechny ty hrdiny,kteří se rozhodují tady a teď. Nezajímájí je Karlové ani Jany ,co se jim za zády smějí ,jestli se Země přestane točit nebo kdo bude příštím prezidentem.A proč taky? Žijí pro přítomnost, pro radost z rozhodnutí, pro vášeň.Chci být jako oni, ale zároveň se jich děsím.Chci napsat příběh.Maličký, možná i nicotný,avšak příběh, ve kterém se sám zhlédnu.Nechci si půjčovat kůži Johna Malkoviche a vykládat na chodník otřepaná “klišé”.Nemám tušení ,jak to slovo napsat.Co mě však vážně štve je nepochopení,hlupáci,neschopnost najít si holku a taky fakt,že počítače z Ameriky ,ač jsou levné, mají pár much.A to,že anglická verze Wordu 2007 má nastavený samopotrhovač slov a já nevím ,jak ho vypnout, je jen maličkost, která mě dohání k šílenství uplně nejvíc.(pozn.: už mě to fakt sere, jdu něco rozbít) A pointa tohoto příběhu spočívá??? Ve mě samotném.Neschopnost rozhodování,nezápalu a schopnost nenadchnout se pro nic tak,že objetujete vše, mě docela mrzí. Ačkoli má značné výhody, pokud se chcete stát průměrným člověkem. Na Woodyho Allena bych uplně zapomněl.

---