Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

V hrůze nebes

13. 04. 2008

1253

Autor

dimension_hum

No jo,
až se to stratí,
až se to vyjasní...

Tak budu někde v moci
stromů jak když slunce stojí.
Až budu někde tam,
stát a milovat sebe sám,

tak mi prosím řekni jen to tam,
že co bude v konci u mlhách.

Samota je otázka,
odpověď je láska.

Když tak půjdu tím nebem a snahou se schovám, jsem sám
sám, sám, sám,
poslouchám,
šumem se žádné písmo neotevírá, má mysl je mrtvá.

13 názorů

Norsko

14. 04. 2008

Dát tip

zajímavé. Jen byses neměl tolik zaobírat sám sebou, zvláště pak, stojíš-li v mlhách. Je na tebe málo vidět, a co vidět je, je vykradená duše

Honzyk

14. 04. 2008

Dát tip

...ale jen si/takhle/pis...lepsi , nez kdybys byl na jehle:)))

Ježkovy voči

14. 04. 2008

Dát tip

Kristova noho! Autor musel v jinošském věku přijít o veškerou sebeúctu, pakliže je schopen nejen TOHLE uveřejnit, ale ještě navíc i hájit...

hana kupčíková

14. 04. 2008

Dát tip

Pozor na často se opakující rýmy.To sice může být,ale člověk musí vědět kdy,aby to nekazilo dojem z básně.Přečteš si napsanou báseň nahlas?Zvuk básně musí lehce plynout,opakující se zvuky leckdy dodávají básni monotonnost a nelibozvučnost.