Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seYellow ride
21. 04. 2008
1
7
706
Autor
Cigarette end
Yellow ride - první část
Široká čelenka do vlasů, hustá patka, dlouhé vlasy a stejný výraz.
Podoba dnešní šik dívky.
Sedím ve fyzice a přemýšlím o svojí originalitě. Ve fyzice!
Nejsem jako tyhle holky.Nemám patku, silně podmalované oči a triko s lebkami.
Jsem originál, když se snažím často měnit účesy? Jsem originál, když mojí oblíbenou knížkou je deník třicetiletýho chlapa? Jsem originál, když nosím sluneční brýle v dešti? Jsem originál, když říkám, že jsem vyrostla na Pistolích a teď ujíždím na Klaxons? Jsem originál, když nosím triko s nápisem SEX? Jsem originál, když si chci jeden den koupit křiváka a druhej retro šaty? Jsem originál, když chodím na tuhle školu? Mezi tyhle lidi? Do týhle třídy?
Jsem originál? Už tohle samo zní dost směšně.
Nesedím ve fyzice, ale doma. Piju kafe a koukám na televizi. Venku prší.
„Ve čtvrtek přijedou legendární Rolling Stones!“ hlásí slečna v televizi. Nevěřím jí ten výraz. Byla by stokrát radši kdyby přijela Britney.
Dopiju kafe a vypnu televizi. Už mlč ty klone Pink a Madonny.
Dneska má Adam narozeniny. Zavolám mu. Pouštím k tomu Popa Leviho.
„Čau, krasavče, dneska ti je pětadvacet!“
„Ani mi to nepřipomínej!“
„Čtvrt století to by se mělo oslavit! (Pop zrovna zpívá: Pick me up, pick me up, pick me up…) Máš dneska čas? Kdykoliv, někam tě zvu.“
„Tak co třeba ve dvanáct?“
„OK, kde se sejdem?“
„Přijdu k tobě.“
„Jasně.“
Je jedenáct dopoledne a já si kladu otázku jestli jsem udělala dobře, že jsem Adamovi zavolala. Možná bych měla jít nakoupit. Ale co? Jen před ním chci utíkat.
„Jen tu na něj pěkně počkej.“ slyším sama sebe.
„MŇAU!“, kolem nohy se mi protáhne Čert.
Přesně před šesti lety jsem Čerta oskenovala. Před šesti lety přijeli Stouni. Před šesti lety jsem přemýšlela o originalitě. Před šesti lety jsem poznala Adama.
Dvanáct. Někdo zvoní u dveří, jdu otevřít. Adam. Rozcuchaná patka, černé tričko, černé kalhoty, neonově zelený pásek, bílé boty. Trochu zmoknul.
„Čau hyeno!“
„Nazdar! Ty seš mi, ale fešák!“
„Já vím. Taky jsem dlouho vybíral.“ usměje se.
„Pojď dál.“ otočím se a vejdu do bytu.
„Adame!“
„Co? Jen jsem tě chtěl obejmout. Na tom není nic špatnýho!“
„Vždyť nic neříkám.“
„To jsem rád, že proti tomu nic nemáš.“ šeptá mi do ucha, „Pustíme si Cansei de Ser Sexy?“
Teď, už jsme v mém pokoji. Mám malý byt. 1+1=2. Jo to se rovná, ale i s koupelnou…
Mám velký pokoj, malou kuchyň i koupelnu. Ale jsem ráda, že nějaký byt vůbec mám. Platí mi ho rodiče za to, že chodím do školy. Neposílaj mi peníze, ale platí všechno kolem bytu. Je to nějaká výhoda?
„Nemůžu je najít. Co Chikinki?“
„Jasně!“
Hledám Chikinki mezi ostatníma kapelama. Strokes, Klaxons, Sunshine, Franz Ferdinand, Sporto, Bloc Party, Hot Chip, Muse, Digitalism, Wolfmother, Nihilisti…
Á, tady jsou! Zaprášené cédečko původem z Londýna spatřilo světlo světa. Vyndám ho opatrně z obalu a vložím do rádia.
„Co budem dělat?“
„Máš narozky. Dneska ti splním všechna přání.“
„Venku prší. Můžem jít buď do zahulený kavárny nebo zůstat tady.“
„Mně to je jedno.“
„Budem tady!“ rozhodne Adam.
Lehnu si na postel. Adam naproti mně do křesla.
Venku prší, je tma, koukáme se na sebe. Je to docela intimní.
Rupert na nás z rádia křičí: Baby, baby, baby please like it or leave it?
Co si mám vybrat já?
„Můžu si k tobě lehnout? Jsem hrozně ospalej.“
„Jasně. Pojď se ke mně přitulit.“
Adam vstane a lehne si vedle mě. Políbí mě na krk, obejme kolem pasu a položí si hlavu na moje rameno.
„Tohle jsou moje narozeniny!“
„Jsou snad špatný?“
„Ne, ne přesně takhle jsem si představoval.“
„Ležet se mnou v posteli?“
„To je sen každýho chlapa.“
„Sen každýho chlapa je, se mnou ležet o svejch narozeninách v posteli?“
„Jo, úplně každýho.“ políbí mě.
„Kolik bude příští rok Bowiemu?“
Chikinki dohrajou. Chvíli jen tak ležíme pak mě Adam kousne do ucha.
„Mám něco pustit?“
„Ne, lež vedle mě.“
A tak jsme leželi, dívali se na sebe a pak usnuli.
Když jsem se probudila bylo šest večer. Pořád lilo jak z konve.
„Spala jsi dlouho.“
„Koukám. Ty ses zase hrozně rozvaloval.“
„To není pravda!“
„Ale je!“ , dloubnu ho do žeber, „ Dáš si něco k jídlu?“
„Jo něco bych si dal. Něco malýho.“
Vstanu a jdu do kuchyně. Otevřu ledničku a rozhlížím se jako námořník na všechny strany. Citrón, šlehačka, kečup, pár jogurtů a stará zkrabatělá okurka.
„Pojď si vybrat!“
„No, asi si dám tu okurku..“ popadne ji, omyje a zakusne se do ní.
„Nebyla tam lesní směs, Martino?“ otočí se na mě s úšklebkem.
7 názorů
pokud ten vztah není ideální, jakože předpokládám, že není, tak to chce vynaložit víc místa právě na popis onoho střetu myšlenek, který se mezi oběma odehrává
vzájemný vztah jde sice vyjádřit de facto pouze dialogem (J.Steinbeck: O myších a lidech), ale je to mnohem těžší, jednodušší je prostě ho popsat (ale zase hrozí, že sklouzneš k povrchnímu plácání)
Cigarette end
05. 05. 2008
„Ve čtvrtek přijedou legendární Rolling Stones!“ hlásí slečna v televizi. Nevěřím jí ten výraz. Byla by stokrát radši kdyby přijela Britney." - tohle je docela ohranej postoj, ale do textu zapadá a funguje
"Sedím ve fyzice a přemýšlím o svojí originalitě. Ve fyzice!" - ta exklamace má možná lepší účinek, než jsi sama plánovala
"Otevřu ledničku a rozhlížím se jako námořník na všechny strany." - je příjemné mezi tolika (zbytečně moc) zvolacími větami a jednoduchými popisy situací najít zajímavé přirovnání
no
překvapivě to vůbec není špatný
když uvážím, že ti je 14/15 (nebo kolik vlastně)
některý momenty (asi dva) mi přišly dokonce dost dobrý
až tě omrzí vyjmenovávat, kolik znáš kapel, a až objevíš i jiný témata než líbání se super sexy klukem, může z toho něco být