Jsem Krále-Marnost

sedím na pohovce, na nohou notebook, na obrazovce přibývají písmenka,
dále zde vidím několik programů na kecání zapnuté zároveň...
Vedle mne je v slovenském hrníčku čaj, a vedle jablko,
jablko takové o kterém by běžný člověk nejspíš řekl, že má nádhernou barvu,
slaďoulinkou chuť, a je pěkně šťavnaté... Zvedám to jablko
s tímhle vzorcem, zakusuju se a, a, necítím nic. Jen chuť jablka,
chutná tak jak má chutnat, necítím jestli mě chutná, cítím jen ze odpovídá tomu čemu
má chutnat, není to citron, není to grep. Vše  je správné a přitom vše i špatné
To jablko mi nechutná. To jablko se mi nehnusí. Cítil bych na něj stejnou touhu
i kdyby bylo shnilé- nulovou, chutnalo by i stejně- tak jak má.
Nedokážu říct jestli mě něco chutná či se mi něco hnusí, chuť vymizela se vším ostatním
cítím se jak tisíce let starý upír, ne, spíš jako král.
Člověk, jenž splnil všechny své touhy, odstranil tím všechny své sny,
a TÍM OBJEVIL MARNOST HLEDÁNÍ. Vše je pak ve výsledku stejné, ať piju
studené kafe, či syrová vajíčka.
Zjistil jsem že když vám zmizí všechna touha, dostanete vše co chcete,
tak veci ztratí svou chuť, čich a lesk, nic pak vás již neoslní. Vždyť po ničem netoužíte!!!
Nic vás nenaplní, vždyť vás nic již nemůže naplnit!!
Přijímáte věci  takové jaké jsou, máte to právě vidět vše bez citu, či jakýkoliv jiných brýlích-
stáváte se králem. A vaší daní je vaše mrzutost, ochromí vás to co vás osvobodí,
poznáte že jste byli před tím svobodný. Před tím jste byli možná v kleci, ale teď máte přitlučená křídla
k zemi jelikož nepotřebujete létat, nepotřebujete žít, a nevíte jestli vám to vadí nebo ne... netoužíte.
Jaké je to netoužit? Všechno je pro vás najednou marné, nemáte potřebu se zvednout, vždyť víte jaké to je.
Nemáte jakoukoliv touhu, nechcete se ničeho dotknout, jen třeba sedíte, koukáte, potápí se vám před očima
celá společnost(společnost jako taková je založena na touze, všechno je touha po něčem a to ji žene-
touha po tom jíst, mít peníze, nebýt trestán, či být trestán...) potápí se jako loď, nejsem schopnej říct
jestli je to alespoň prvotřídní loď, nebo bárka, já vlastně ani nevím co je to prvotřídní, a co je to podúrovní...
Jako král dosáhnete všeho, všeho co je možné, jelikož po ničem netoužíte, vaše touhy sou naplněny. Nemusíte jíst,
nemusíte pít. Nemáte důvod!!!! Proč? Protože, nemusíte. jsme svobodni.
Ano, vy který se ptáte a říkáte že přijde bolest, když nebudu jíst!
a já vám odpovídám: ano přijde, přijde jako vše ostatní, přijde a odejde nic není věčné, přijde jako obláček, sprchne,
vítr ho odvane dál a kapky vyschnou....
poslední touha vypršela, nemám už ani důvod udeřit prsty do klávesnice, a stávám se  opravdovým králem, dosáhl jsem všeho.
protože ničeho nelze už dosáhnout. nezajímá mě jestli bude něco dál. nezajímá mě gramatika, slovíčka
a vaše názory. Ať jsou třeba mé myšlenky zmatené, neuspořádané, nebo nebezpečné, ať jsou mé myšlenky úžasné,
poučné,  výchovné. Mě je to jedno. Tohle v mých myšlenkách objevíte vy, já jsem objevil jen marnost.
všechny pocity odešly a já sedím, už není nic marné, podle vašich měřítek umírám. asi rychle, asi  smutně.
a já vám na to jen odpovím: vždyť je to jedno!!!

takové je to, takové je meditovat, takové je dýchat břichem, učit se chado, dělat karate, praktikovat zen,
byl sem všude,  a vše je marné.
pokud je tu nějaký mistr, ať odpoví  na poslední otázku, co nastane až to ani nebude marné?
Třeba to právě vše dostane ten vyšší mistrovskej smysl, o kterým se vsade tak básní, a nebo umru?
nezáleží na tom, co je mi do nějakého mistrovství, dýchání, cvičení.
Věřte, ve chvíli naplnění, splnění
dostaví se marnost, pokud nechcete víc...
To přenechávám vám, vám jenž toužíte....

... takové je to být králem... smutné? marné!!!!