Sousedská

Tak dej pak vědět, jestli jsem se trefila i do tvého vkusu ;-)

Děkuju za tip, Marcelo, vyzkoušíme. :)

Verunce byly 3 a půl. Nečekala jsem, že by vydržela celý film v kině a ona to vydržela až do konce.Bylo to poprvé - já si ten zážitek - poprvé v kině s  vnučkou - dala k narozeninám . Byly jsme nadšené obě. Je mi jasné, že asi nepobrala celý děj, ale v kině to mělo sílu. Teď je to jeden z jejich nejoblíbenějších filmů.. ten šestiletý by určitě už vydržel. U toho menšího nevím. Myslím, že by se to mohlo líbit i tatínkovi ;-) 

3 a 6. Co myslíš? Starší by to možná mohl zvádnout. Našel jsem to někde na internetu. 

Jak máš staré děti? Už to bylo i v tv. Já na tom byla s vnučkou v kině, když to bylo nové...už před čtyřmi roky.  Je to krásnej příběh. 

Neznám.

Jo a máš pravdu s tou melancholií.

Zboro, byli našimi sousedy příliš krátkou dobu, ale vídala jsem je oknem z kuchyně denně. Ten obrázek už se mi vymazal z paměti, ale Dan mi ho svým vyprávěním připomněl. Vlastně to je hlavní důvod mého psaní, zachytit pocit, obrázek, vzpomínku. Znáš pohádku Coco?

Svým způsobem to vidím jako Janina. Je smutná, to ano, ale možná je to spíš melancholie.

*/ Taky mám ve vzpomínce "své" staroušky, jako symbol lásky...

Přestože je smutná, krásně hřeje jako ten huňatý přítel... :-)*

*

Co je těžší? Odejít, nebo zůstat?

**

MLADÍ BY SI MĚLI NAJÍT VÍC ČASU NA RODIČE.. pak je pozdě říkat,že pořád nebyl čas... /**

Myslím, že tak, ako oni dvaja, vypadá láska... keby to raz mohol niekto povedať aj o mne...dojala si ma*

Taky si to myslím. Já vídávala takové dva staroušky na laviččce, když jsem projížděla sousední vesnicí na Vysočině. Shrbené, scvrklé jak jablíčka, ale spokojeně se rozhlíželi a já si říkala: tihle dva se mají opravdu rádi...Letos jsem je ještě (už?) neviděla.

Lakrov, teprve dnes jsem se dozvěděla, že sousedka zemřela. Je to smutná báseň. Neznala jsem je moc. Mladí je k nám do ulice nastěhovali na "dožití" vloni. Ona byla čilejší, pohyblivější, starala se o manžela, který na tom byl patrně zdravotně hůř a přesto odešla dřív...Je to jen obrázek viděný z okna, každý máme nějaké sousedy. Přistihla jsem se, že myslím několikrát za den na toho muže...s lítostí. Ráda jsem je pozorovala, když seděli kousek od domovních dveří a popíjeli své kafíčko. Byl to hezký , dojemný pár. Myslím, že tak jako oni dva, tak vypadá láska.

..okna oslepla, ale na svět se dívají, třeba očima těch pivoněk...***

***

Zdá se mi to hrozně smutné! Nebo se mi to nezdá? Vzdyť máme máj za... dvanáckou na hodinách. Ještě osm hodin... to bude šichta :-)

***