SEDUM

 

 

 

 

 

FASTFOOD STORY

Hlavní nádraží, září.
ty holube leť, zlámaná žebra limitují.
Opilec nadrobil hranolku a kečupem polil peří.
Na stromech místo kaštanů spálený tuk.
V okolí viděli několik postav,
namísto očí jámy - a zde to začalo:

On Tělo. Krusta. Vystouplý líc objímá prostor,
uprostřed ostrá tma
On Hmyz. Šustivý ohyb každého slova
naráží na ozvěnu těla.

Říjen, plovárna.
Domy drolí siréna. Je středa. Poledne.
A ptáci už si zvykli
vylétnout k nebi, zde se zalomit
- a potom padnout střemhlav dolů k vodě,
roztrhnout hrudě o plak.

On Tělo. Bahnitá obruba louže s vnitřnostmi.
Vyvrhnout list, vyvrhnout se.
On Oba. Ztuha. Skrz kouř se brodit k významům vlastních myšlenek,
urvat je - - a napsat báseň.






FLAMENCO

Nábřeží, březen.
Ještě černé větve.
Chrastot, jako když praská šev na zadku obřice,
která se smála španělsky, když šla kolem.
Vltava, mosty, nic. Ani hrad.
Jen dveře s výhledem do předsálí,
zeď, chodba, stůl a ty. Noc.

Už předevčírem bylo jasno.
Klobása s vágusem v zádech, pivo z plastu,
fotbal a taky ta noc.
A dnes snímání prstů v Al Capone’s
a na nábřeží
míjení louží, které tu zbyly
po Španělce.






TAJNOSTI

Chlad z betonové zdi napadl hlas.
Pára, skrz ni pár slov: Kdy půjdem na čaj?
Ohlédla se: Chci. Chci najít čas.
Zněla jak šelest v průrvě řas.
- -
Hodiny volat: Cos jedl? Těstoviny. Ale piju málo...
Hodiny mluvit: Mám blížence a... Víš... Co jsi?
Nechám se předělat.
Hodiny myslet: Mráz. Pálivé věnce par nahradit ústy.
- -
Kdy mám zavolat? Dopoledne. Až bude pryč.






ODPOVĚDI

Spíš ne... Stojí na holém svahu. Stíny na zem.
Ty príma Já slušivá. Od země k rokli pár chvil.
Najednou ulice, domy, jiní a jiné. Rozpory:
Snad ti za to stojí. Spíš ne. Spíš ne...
- -
Naproti víla s rudými nehty. Přirozeně:
Jak s tim hraješ volejbal? Ucukla se.
Vlasy dosedly na suchou šíji,
směrem k tělu, odhodlaně: Přirozeně.
- -
Stojí na holé stráni, dva skryté prostory.
Zatím jen ozvěny z kostí... Spíš asi ne.






MARUŠKA, PŘÍBĚH VÁNOČNÍ

Přišla zvěř
na prahy domů slízat lak a srstí sedřít vzory ze zdí.
Teplo jak v chlívě smrad stmeluje panely,
na linu hlína s výměšky krav.
Město bučí a ržá a páchne močí.

Sídlištěm kráčí děvčátko v košilce s krtky,
ruce má z oděrek špinavé krví,
pod prsy nosí dvoustranný zápal plic.
Veselme se.

Josífku, Josefe, narodil se.
Pupeční šňůra špiní stehna, otcové bledí.
Bývala hezčí.
Sestry se podbízejí. Radujme se.






V BLÁHOVÉ NADĚJI PŘÍŠTÍHO DNE

Jedna. Přání
Otevřít láhev a připít – tolik mu ještě nebylo,
aby se udal, že pije moc – tak pil.
…tak ještě jednou tolik… hlídá, aby nevyschla mlha,
jíž stavěl těsnou hráz.
Seděli u stolu, naproti. Uvnitř hořelo.
Slunce je… – – tady… zhasil. Z misky prasknul knot
a vyběhla tma.

Z tváře si stírali stín žaluzie.

Dva. Duet
Stydíš se, přirozeně. – Dítě se choulí v těle muže,
ruce na přirození, co kdyby… – Skládáme do sebe
iluze o druhém, až vyjde obraz. Ten pravý.
– Dáš si mě nad postel. V bláhové naději –
Spánky vtlouká pohyb krvi kolem. Pocítí tíseň,
duní palce, praská týl. – – Zkřivený obraz na zdi.

Tři. Aftershave
Kamaráde, na nás… Dolil z prázdné láhve
a naklonil se, hlavy pohltil hedvábný šlahoun kouře.
Sklenice cinkla o sklo …na život!
Ulice zhasla. Zrcadlo mlčí tmu.






PASÁŽE

Podle románu:
Dnes ne, ale; kořist je muž.
Budiž žena! Vržena na síť dlažby,
stmívavá. Tak kalí zrak, že každá je krásná.
I ty. A nahá krásnější.
Lež. Jsi z nich.

Pořádá křtiny krabicovým vínem
a nemá koho křtít.
Světlé kostky, z nichž vstal, tmavé,
ze kterých odešel. Ne.
Pannu za sklem a od hlavy k tyči.
A šaty plné vyzvracených much…
Noc dýchala z lamp zviřátka.

Vzduch plandá z úst,
na rámy výloh lepí prach a
každý výdech je dutá rána od plic.
V železné podlitině skrývá desítky podob zlosti.
Jednu tvář.

Z kapitol.
Druhá: krčí se v pasti bílých zdí.
Nahý. Tři měsíce rohů, žádný tmavý.
Šestá: klec. Řekni ká-va, lé-to, řekni něco.
Všechny hlasy jsou surově syrové.
Sedmá: střik z vína a tvých očí voní kopřivami.
Žahá. Ve čtvrté lahvi mizí dno.
Desátá: sny, že je s ním.
Rýhy na předloktí a kůže za nehty...
Spi, holka, spi.
Jedenáctá: řekni ko-nec, řekni to. Řeknu.

Šaty se míhají podle kostí, z těla ven.
Všichni se dívají:
Jsem šťastný, jsem šťastný, jsem…