VESELÁ SMRT

Slunce se obzoru dotklo již,
červánky zaplály krvavě.
Zpěv krkavců teď uslyšíš,
už usedli na své potravě.

Poslední nepřítel k zemi kles,
cítím krev bušit ve spáncích.
Jaký to je zde divný děs,
že odevšad slyšet je smích?

Nepadli všichni? Vidím postavu
v plášti, na ramenou kosu.
Za ní se padlí řadí do davu.
S úsměvem, bez rozbíjení nosů.

Mračím se. Pojímám podezření.
Stavím se opět s mečem do střehu.
Leč, zdá se, nepřítel tu není.
Dav kráčí, směje se, je mu do zpěvu.

Přicházím blíž, s napřaženou zbraní,
koutek mi cuká, už rozeznávám slov:
"Veselá Smrt, to je naše Paní,
s ní s radostí půjdem na hřbitov.

Nebo jen zabušit na Nebeskou bránu,
dobnitř nás oni stejně nepustí,
a vysmějem se Nebes Pánu -
kdo by stál o modlitby, o posty?"

Se smíchem zamával jsem na ní.
Je veselá jak rozpálený kov.
"Veselá Smrt, to je naše Paní,
s ní s radostí půjdem na hřbitov.

Anebo do Pekla, které už nás čeká -
ženy, víno, zpěv a smích.
To jsou zábavy pro člověka.
Ne jen pět z kůrů andělských.

Veselá Smrt, to je naše Paní,
s ní s radostí půjdem na hřbitov."
Usmívaje se, zhlédnul jsem své rány
a popřál Smrti další dobrý lov.

Smrt usmála se všemi zuby:
"Těším se na další setkání."
Zmizela za veselé smutné hudby:
"Veselá Smrt, to je naše Paní...."

---