Jaro ...

První den jsme se museli hodně soustředit, abychom objevili alespoň iluzi jara. Bylo těžké prohlédnout skrze mlhavou myšlenku podzimu, již ilustroval déšť a zamračená obloha.

Od dnešního probuzení stačilo pár hodin a obraz včerejšího dne začal rychle ztrácet jasnost stejně jako odraz zamračené oblohy na hladině zdejšího rybníka.

Slunce, které vykouklo z poza mraků, rozjasnilo široké okolí a pohled na zámek byl ihned veselejší i tím, že jeho zdi se stávaly zrcadlem slunečních paprsků. Když jsme dokázali odpoutat svůj zrak od výrazné barevnosti, změnil se náš úhel pohledu a zámek se tak stal pouze harmonickým doplňkem a ne nápadnou dominantou jarní scenérie. Pohled ze zříceniny hradu jakoby nám ještě více otevřel oči a my jsme z ptačí perspektivy pozorovali, jak se vesnička a celý kraj barví do veselých jarních tónů.

Na první pohled se ale stále může zdát, že plná síla jara se teprve ukáže. Avšak drobné žluté a bílé kvítky zářící jako hvězdy na obloze velmi upoutávali naší pozornost. Jednoduše se dá říci, že cokoli co je v dohledu, stavělo své barvy a tvary na obdiv. Kouzlo této doby se zračilo v tváři všech přítomných.

Závěrem zbývá poznamenat, že okolní krásu nelze vnímat pouze zrakem, ale je nutné otevřít veškeré své smysly a přírodu na ně nechat volně působit.