Leknín

Sedím tu,
dobře vím co dělat mám,
avšak svůj úděl nezvládám
a jen zřím tu hladinu,
kde jako leknín uvadám...
Růžovo-bílou květinu,
vidím tak jasně
jako sebe,
možná,
že jednou vykvete,
lístky se dotkne nebe
a možná
ji napomohu právě já...

Nahoře v nebi kde náš pán,
kde podle legend leží ráj,
je prý místo jen pro květiny,
co nemají tu žádné viny,
a svou duši poznají...

Nezvládám...

Bůh zvedá prst,
andělé tiše zpívají,
a On mě kárá...
Abych se prý měla ráda,
jak se lidé mívají,
a jak bych si to prý zasloužila...

Zelené lístečky
do vody studené,
alespon z části
ponořila,
nohy mé znavené,
omastil v masti,
té léčivé,
mocné
a bylinné..
aby mohly cestou se dát,
dojít nakonec,
nemuset se bát,
ničeho...