Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOprátka
18. 05. 2008
1
1
449
Autor
Karmínka
Kdyby to šlo tak snadno...
v hrudi mé zeje obrovská prázdná díra,
na kouscích kůže ulpěl střelný prach,
ach, jaký mám teď strach.
Ze srdce kus odlétl v dáli,
slané slzy v očích pálí
a já ve změti rozstřelených orgánů,
hledám srdce, po němž prahnu.
Jen kousky posbírávám, marný je pláč,
tak živote, na mou hranu přitlač!
Proč necháváš mě z poloviny mrtvou,
copak jsem jen nástrojem, hračkou tvou?
Jsem jen loutka, střídající tragédii komedií,
dokud mé mrtvé údy stářím neshnijí?
Co sama teď hrát v poslední scéně?
Třeba smrt, odbírající mi velké břímě.
Ale to nemohu! Jak pálí v hrdle křik
a mučivý zaznívá nejeden vzlyk.
Nemá smysl ptát se na příčinu,
proč nekráčí nikdo v mém věrném stínu.
Smyčko drátěná, do masa se zaryj,
mou krev horkou, kyselou drásavě pij.
Škrť a nedej průchod vzduchu,
ať najdou mě za týden v děsivém puchu.
Zastav tep, jenž stejně bije opuštěn,
udělej sklepení posledním laciným jevištěm.
A ať ve světlech lamp, jenž dopadají na podlahu,
je vidět moji mrtvou hlavu...