Subinka za peníze aneb Otrokyně v business dress, I. část

Petra právě předčasně ukončila studium na vysoké škole, vyhodili jí po třech semestrech. Bylo jí 21 a nevěděla, co má dělat. Rodiče a přibuzní se na ní sesypali jako vosy, že to nezvládla, kamarádi s ní soucítili a snažili se jí podpořit až tak, že to mělo přesně opačný efekt… no, cítila se prostě mizerně.

Chtěla vypadnout někam ven, vydělat si peníze, za rok se vrátit a jít na VŠ znovu. Věděla, že chce vystudovat ekonomku v oboru management podniků a uspět ve světě obchodu; měla pro to nejlepší předpoklady. Ráda se bavila s lidmi, ráda rozhodovala a její útlá postava vzorových rozměrů, podpořená krásným obličejem - ozdobeným dlouhými černými vlasy - jí také dávala šanci uspět ve světě, kde zatím ještě pořád převažovala mužská účast lidstva.

Ještě na VŠ měla brigády v cestovní kanceláři jako prodavačka letenek a krátce jako asistentka v poměrně velké firmě. Nic z toho jí ale moc nevydělávo, proto se k tomu teď nechtěla vracet a rozhodla zkusit jít ven. Ale… Nikdy nepracovala manuálně, nebavilo jí to. A se svou nedokončenou kvalifikací jí za hranicemi podle jejích předpokladů asi nic jiného čekat nemohlo.

Proto jí potěšil inzerát, který našla na internetu, na serveru, jež náhodou navštívila poprvé v životě, ale co tam našla, jí opravdu zaujalo. Z textu vyplývalo, že jistý zámožný šejk ve Spojených arabských emirátech hledá hostesky pro reprezentační účely svých obchodních ktivit na dobu půl roku, vyžaduje výbornou komunikativní angličtinu, příjemný vzhled a … naprostou oddanost. Poslední požadavek ji trochu zarazil, ale vše se jí vyjasnilo, když si přečetla výši platu: 10 000 dolarů za měsíc…   ,,Páni‘‘, řekl si, ,,tohle jako hosteska?? Bezva...‘‘. Okamžitě odepsala na emailovou adresu, dle instrukcí přiložila několik svých fotografií (využila dva měsíce starou sadu focenou pro modelingovou agenturu), zaslala předem připravený životopis a další den dorazil email, ve kterém stálo, že je zvána na výběrové řizení.

 

 

Tři dny po tom, co obdržela potěšující email, se měla dostavit na adresu v centru Prahy, kde sídlila firma zprostředkující jí žádanou práci. Přišla do luxusního business parku, kde jí milá asistentka vyzvala, ať se posadí na pohovku, že pan Rashid si pro ni přijde za deset minut.

Pan Rashid byl Arab, nejen podle jména, ale i podle vzezření. Černovlasý, nakrátko ostřihaný, se strništěm na obličeji… Zkrátka ,,rich-guy‘‘ Arab v drahém obleku, vonící příjemným decentním parfémem. Usmál se na ni, přivítal ji a zavedl do malé, ale příjemné jednací místnosti, kde se usadil naproti ní.

Vše probíhalo jako normální pohovor, ptal se jí na její praxi. Celý rozhovor probíhal v angličtině a ona začínala být sama spokojena s tím, jak dobře formuluje.

Po deseti minutách, co si Rashid ověřil, že má smysl se s ní bavit, jí předestřel, co je vlastně náplní té perfektně hodnocené práce. To, co slyšela, jí však velmi šokovalo.

,,Petro, asi víte, že zaměstnaní a vytížení muži, jako je náš šejk, potřebují rozptýlení a zábavu. Všeho druhu. Od konverzace na zajímavá témata až po SEX. Nebudu Vám zastírat, že 80% Vaší práce bude spočívat právě v sexuálním uspokojování mého pána. To může být trochu kontroverzní a proto Vám nechám čas na rozmyšlenou.‘‘

Petra valila oči… měla se stát … jak to říct slušně… společnicí nějakého arabského boháče? V hlavě jí problesklo… ,,Sex máš ráda, nevadí ti to… a ty prachy stojí za to… ptej se na podmínky‘‘, radil jí její vnitřní hlas.

,,Jak mi zaručíte, že se vrátím domů a že mě Váš pán nebude řezat?‘‘, zeptala se.

,,Buďte klidná, budete neustále v kontaktu s kýmkoliv, s kým budete chtít. Vaše země v té naší má diplomatické zastoupení, je běžnou praxí společnice být v kontaktu s rodinou, přáteli, ale i s Vaším konzulátem, který Vás bude neustále monitorovat. Uvědomte si, Petro, že chceme hrát fair play: My nejsme žádní kuplíři a vy žádná prostitutka. Jste šejkova společnice. Podmínky naší spolupráce budou jasně dány a nemáme problém s tím, aby za Vámi pracovník ambasády chodil každý den a kontroloval, zda jste v pořádku. Smlouva, která právně zakotví naši spolupráci, Vám garantuje, že nepřijdete k žádné fyzické újmě. Budete mít právo kdykoliv smlouvu vypovědět a odjet. Kdykoliv. Víte, náš pán má rád Evropanky a tomu uzpůsobujeme i naši praxi. Opakuji, žádná z dívek, včetně Vás, nebude bita a kdykoliv budete moci na náklady šejka odjet. Odměna Vám bude vyplacena za každý započatý měsíc.‘‘.

Poslouchala a to, co slyšela, jí opravdu zajímalo. Právě proto, že začínala toužit po této dobře placené zkušenosti, se chtěla definitivně uklidnit. Proto se začala ptát.

,,Kolik budu mít …ehm… kolegyň?‘‘, zněla její další otázka. ,,Pakliže si budete přát nastoupit, budete sedmnáctá šejkova společnice.‘‘.

Odpověď ji trochu zarazila, představovala si arabský harém mnohem větší… toto bylo dobré.

,,Chci vidět fotografii Vašeho pána.‘‘

,,Óoo, pardon…‘‘, přehrábl napravo od své ruky připravené podklady a podal jí neoznačené DVD. ,,Náš rozhovor vyčerpal vše, co Vám mohu řici. Zde najdete přesný popis Vaší možné práce včetně videí prostředí králova paláce, rozhovorů se šejkem a přesným popisem Vaší… činnosti. Podívejte se a za dva dny mi dejte vědět. Bohatství na Vás čeká, Petro, nenechte si uniknout svou šanci.‘‘

K Petřinu překvapení se Rashid zvedl, podal jí ruku a vyprovodil ji. Přidal jí svou vizitku, na které viděla telefonní číslo, kam za dva dny zavolá, zda se rozhodla od základů změnit svůj život.

 

 

Když odcházela s instruktážně-informačním DVD v kabelce, nevěděla, co si má myslet. 200 000 Kč měsíčně… hmm… zajímavé. Nikdo nemusí vědět, kde byla půl roku. Řekne to jen nejlepší kámošce, s rodiči se nebaví a pokud o ní nebudou půl roku slyšet, asi jim to ani nebude vadit. ,,Uvidíme, co bude na DVD‘‘, řekla si a cestou do svého pronajatého bytu si zakázala myslet na výhodnou nabídku, která jí byla učiněna. Přesto jí ale před očima poletovala čísla, počítala, co by s penězi, o kterých se jí zatím ani nesnilo, mohla dělat… Byla by poměrně bohatá…

S takovými myšlenkami po příchodu domů vložila předané DVD do svého notebooku. Dvě minuty se před ní odehrávaly scény luxusu, o kterém vždy snila. Velké haly s fontánami, nábytkem třpytícím se zlatem, všude spousta barev… Bazény s osobními bary (jak vidno, zákaz alkoholu pro tyto muslimy neplatil…). Bylo jí také představeno její budoucí apartmá. Jako pokoj z moderního pětihvězdičkového hotelu: čtyři místnosti, ve kterých ji zaujala obrovská postel, nádherný bílý nábytek,  elektronika všude, kde je jen možno, domácí kino skoro přes půl stěny… Žila by si jako princezna, v podstatě by byla jednou ze sedmnácti šejkových princezen…

V dalším dílu DVD spatřila svého budoucího pána. Mladý, zhruba třicetiletý, s ještě pronikavějšíma arabskýma očima, než jeho sluha Rashid, se kterým se před dvěma hodinami rozloučila. Líbil se jí a neviděla problém v žádné části svého ,,angažmá‘‘.

Byla spokojena.

Po půl hodině DVD prezentace přišla na řadu část nazvaná ,,denní režim šejkovy společnice‘‘. Tato část byla beze slov. Zachycovala denní režim jedné z aktivních společnic. Viděla vše, co čekala a líbilo se jí to. Ráno vstávání, několik destítek minut strávených ve vířivé vaně velké tak, že v ní lze uplavat tři tempa. Potom oblékání… byla překvapena, z jak široké garderoby si děvče vybírá, skříň připomínala sklad špičkového západního butiku. Během dne si stihla modelová společnice zaplavat, opalovat se, navštívit vizážistku, objednávat si jeden drink za druhým, poobědvat v dalšími kolegyněmi dle svého přání … Též si během dne ženskému personálu, který ji obsluhoval, poručila přinést několik kosmetických doplňků, zašla si vybrat tunu nových šatů, objednala si kvanta knih, filmů a CD s hudbou...Celý den obsluhována, hýčkána, bezstrostná.

Čekala, co dívka ve filmu bude absolvovat večer. V přehledu ,,denního režimu‘‘ se ještě ani jednou neobjevil šejk a Petře bylo jasné, že vše bude vynahrazeno právě večer. Přesně tak.

To, co viděla, ji lehce vyvedlo z míry. V 6 hodin večer totiž přišel do apartmá jeden z šejkových sluhů a pokynul dívce, aby se připravila na ,,shromáždění‘‘. Dívka si oblékla… zajímavé… černé plátěné kalhoty s kapsičkami vzadu, bílou halenku zapínanou na háčky a černé sportovně-společenské sako. ,,Jako recepční‘‘, uchychtla se při sledování dívčina výběru Petra. Smích jí přešel, když na dveře dívčina apartmá zaklepal šejkův sluha v policejní uniformě, který v ruce nesl… policejní kovová pouta!!! Petra zírala, kterak dívka beze slova dává ruce za záda, je spoutána a téměř jako trestankyně odvedena do jednoho z atrií paláce, kde je postavena do řady s dalšími dívkami… Také spoutanými za zády a oblečeny stejně společensky jako dívka, kterou už hodnou chvíli mohla sledovat!

Za každou šejkovou společnicí stál jeden z příslušníků jakési stráže, oblečený do policejní uniformy. Všichni čekaly asi deset minut, než přišel šejk, oblečen v županu a s turbanem na hlavě, každé z dívek stojících v pozoru s rukama upoutanýma za zády se s úsměvem zeptal, jak trávila svůj den, vyslechl odpověď… a šel k další. Následně se usadil v křesle a řekl tři jména: ,,Kristin, Sandra a Marina první sled, ostatní druhý sled.‘‘ Tři z dívek předstoupily, šejk každou z nich pohladil po vlasech a chvilku se s nimi předevšemi líbal… Potom s úsměvem zavelel ,,… jděte, kůzlátka‘‘.

Zde film skončil… Ve chvíli, kdy Petra chtěla nejvíc vědět, co bude… Co je to první sled a druhý sled? Proč jsou dívky při předvedení k šejkovi oblečeny do jakési uniformy a spoutány na rukou? Jak moc se šejkova dominance projevuje v posteli? Jaké ,,služby‘‘ vítá??

 

 

Nevadilo by jí, kdyby zjistila, že šejk vyžduje tvrdší podobu sexu. Sama od partnerů vždy vždy chtěla, aby jí milovali spoutanou, byli na ni tvrdí, tahali jí za vlasy a lehce ji škrtili. Ve skříni v ložnici měla nahromaděnou slušnou sbírku SM pomůcek, od malého muzea kovových pout až po roubíky, malé bičíky a svorky na bradavky prsou. Ačkoliv vůči svému okolí se chovala velmi ambiciozně a dominantně, v posteli byla totálně submisivní, to vše chtěla používat jen na sebe. Ve chvíli, kdy by se partner chtěl podvolovat jí, ztratil by pro ni všechnu svou sexualitu.

Když si uvědomila, že z nevinného inzerátu hledající hostesku nakonec vyplývá, že by byla špičkově placenou subinkou hezkého arabského šejka, popadla rychle telefon a podle čísla na vizitce vymačkala Rashidovo číslo. Chtěla na něj okamžitě vykřiknout, jedno slovo: ,,BERU‘‘ … Rashid se ozval po šestém zavolání. ,,Ano, Petro?‘‘ překvapilo ji, že měl její číslo uloženo. Zněl unaveně, vystresovaně, to ji rovněž zarazilo… ,,Rashide, Váš pán ze mě chce mít subinu?‘‘ zeptala se bez okolků. ,,Ano, Petro, pochopila jste správně. Pokud mi chcete říct, že do toho nejdete, tak vezměte na vědomí, že můj pán ve Vašem případě přistupuje ke zvýšení honoráře na 20 000 dolarů měsíčně… Hrklo v ní… Jedna dobrá zpráva za druhou. ,,Měla bych začít dělat drahoty‘‘, napadlo ji. ,,Rashide‘‘, začala s vážným tónem v hlase, ,,Pokud pojmenuji věci správnými jmény, přes den bych si žila jako princezna, v noci bych byla šejkova otrokyně. Váš pán by měl přitlačit. Chci 30 000 dolarů.‘‘ Krev se v ní vařila, když vyslovila částku, uvědomila si, že možná přestřelila. To by nerada, to, co jí bylo nabízeno, by dělala i zadarmo. Ale neměla se čeho bát. ,,30 000 dolarů měsíčne, Petro. Očekává se však od Vás bezchybná práce a perfektní kvalita.‘‘, hlesl na druhém konci linky Rashid. ,,Souhlasím‘‘, řekla pevným hlasem Petra, připadající si jako velká obchodnice. ,,Přijďte zítra ve 14:00 do mé kanceláře, dojednáme detaily a sepíšeme kontrakt.‘‘ ,,Ve dvě nemůžu, Rashide, až ve tři‘‘, užívala si Petra pocit, že zástupce svého nového pána drží v hrsti, neboť je, jak se zdá, velmi, velmi žádaná.

,,V pořádku, 15:00. Mějte se, Petro.‘‘, řekl Rashid a ukončil hovor.

 

Petra si připadala jako ve snu. V životě byl subinkou dvou ženatých podnikatelů, kteří si na ní kompenzovali svou podvědomou zášť vůči své manželce a jí to vůbec nevadilo. Měla ráda tvrdý sex. Kromě toho byla neskutečně ,,na prachy‘‘, a benefity, které jí poskytovali ,,ti dva bambulové‘‘, jak jim v duchu říkala, byly proti sumám, které jí čekají teď, jako drobky pod stolem.