Pouštní růže

Na míle daleko, nikdy nespatřená a přesto bdící nad mým osudem. Neznatelný dotek a pohlazení. Opora co nemám ikdyž přesto se o ni opírám. Je to jenom přelud či stav mysli pouhý?? Nemám, přesto ji nevydám. Nemůžu a nechci. Svůj smutek nezvládám, ale stále ikdyž už nic jiného nevnímám, přesto tam je, můj poklad i strážce v jednom. Nesmazatelnou rýhou ji mám na srdci podepsanou. Snad netrpí tam v té neskutečné dáli. Občas ptám se sám, jak mohl jsem narazit na růži uprostřed pouště kterou jsem nikdy nekráčel?? Traduje se o růžích že žádná není bez trnů avšak tahle jedna vzácná je, trní nemá a roste i v pustině. A já jenom jako neznatelný vánek ji konejším a doufám že netrpí. Tolik pro mě znamená a přesto je tak vzdálená.