Střípky

I. Střípky jedné galaxie

Střípky štěstí, ztracené v nás

jako myšlenky roztříštěné,

bloudí vesmírem snů a vzpomínek.

Jsou jako galaxie prázdné,

co jen tak visí v prostoru a času.

Volné, svobodné, ale opuštěné.

Střípky štěstí,

jsou jako kapky poznání.

Je jich málo,

ale jsou plné nadějí,

nitek křehkých,

které andělé spřádají

a proměňují ve vlákna života.

Střípky štěstí,

ztracené v nás

jsou jako slova touhy zatoulaná,

v moři vět, ve zbytečné změti slabik.

Které nic neřeknou,

které vyřčené jen prostě jsou,

aby zahalili pravou tvář slov zjevených.

Střípky štěstí,

jsou slova zjevená

v nás ztracená.

II.

Řekni slovo,

jen několik písmen.

Které však sílu mají větší,

než lidská snaha poznat.

Slovo víra,

píseň nekonečná

o člověku a Bohu.

Píseň spásonosná,

která život v zapomění

v cestu mění.

Slovo Láska,

vyznání nekonečné,

když srdce dychtí

po spojení.

Je jako rána otevřená,

která se nikdy nezacelí.

Dokud nedojde k naplnění.

Slovo naděje,

souputník našich snů a přání.

Zpovědník naší touhy scestné,

když nevíme kudy kam.

Rádce, když svědomí stydlivé,

schová se,

za zrcadlo naší duše.

Tak řekni slovo,

jen slabik pár

a uvidíš jakou moc má.

---