Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStojím
Autor
Kuba_r
Radši nic nepíšu.
Stojím, nebo ne vlastně sedím a kde?
Kde to vlastně jsem ?
Jsem doma, venku na louce, na horách nebo kde to vlastně jsem ?
Ne, přece jen jsem doma.
Ale co je to doma ?
Je snad doma místo kde bydlíte, nebo snad místo kde bydlí vaše rodina ?
A kdo je vlastně
vaše rodina ?Někdo kdo vás splodil, anebo snad někdo kdo vás měl rád a miloval ?
A co když ti co vás splodili vás nemilovali, anebo možná.
Možná že vás milovali, ale svou láskou dusili.
Dusili a nedali prostor žít a milovat.
Tak kde to vlastně jsem ?
Večer co večer se vracím domů, ale je to domov když tam není ....
Ano není tam, je to jen prázdná místnost.
A kde jsi ty ?
Tak proč tu vlastně sedím a co tu vlastně dělám ?
Proč nejsem tam kde jsi ty a proč nejsem s
tebou ?Jsem naivní, vím to.
Na zemi jsou miliardy lidí, a každý ano každý by chtěl být.
Být někde nebo s
někým, nebo třeba s nikým.
Venku je krásně, do oken mi pronikli první sluneční paprsky.
A mi je smutno, nic víc a nic míň jen smutno.
Cítím se neúplnný a prázdný, jen cítím.
Cítím, že až tě uvidím tak bude všechno jinak.
Už nebudu prázdný a bude mi veselo.
Budu plný života, plný tebe.
Štěstí je zvláštní poc
it.Říká se, že je pomíjivé, ale kčertu.
S tebou mám pocit, že je věčné.
A taky, že jo.
I když nebudou jen pěkné dny a nebudou jen dny veselé, ale i v
tytodny budu šťastný.