Ciprísek

Ciprísek

Slunce se vyhouplo nad obzor a lidé v nevelké vesničce zvané Arné se pomalu probouzeli. Obyvatelé se začali trousit do ulic. Pěkné počasí lákalo k procházce, a tak skoro nikdo nezůstal doma. Až na Cipríska. Ten jako každý den seděl nad hromadou pergamenů, přehraboval se v nich. Občas do nějakého nahlédl, přečetl pár řádek a opět jej vrátil na stůl mezi ostatní. Ciprísek byl drobný človíček s velkým problémem, a proto trávil každičkou minutu svého volného času právě nad hromadou písmenek. Myslel, že právě v nich najde odpověď. Jeho takzvaný problém tu nebyl od počátku jeho bytí a ve své podstatě za něj mohl on sám.
            Před několika lety za stejně nádherného a slunečného dne, vyrazil Ciprísek na kratičký výlet. Sbalil si pár věcí do batohu: lano, nůž, pár flakónků a několik dalších drobností. Jeho cesta skončila uprostřed lesa na jedné malé mýtině. Posadil se posvačil, vytáhl z batohu své „poklady“, jak on sám říkal. A dal se do práce. Klacíkem nakreslil do hlíny kruh. Lano přivázal k nejbližšímu pařezu a druhý konec symbolicky k načrtnutému kruhu. Postavil se do samotného středu kruhu a okolo sebe rozprostřel flakónky.            V ruce svíral knihu a náhle začal předčítat: „Akabar-darůha-keléž“ uklonil se, uchopil do ruky jeden z flakónků  a jeho obsah vylil do trávy. Dělal všechno tak, jak bylo uvedeno v knize. Její obsah, psán starobylými runami, je skoro nečitelný. I přes dobrou znalost jazyka, ve kterém je kniha psána, dělá Ciprískovi občas problém předčítat určitá slova, jenž jsou dost pobledlá. On chtěl být vždy velkým kouzelníkem.
        Knihu našel už dávno jako malý kluk na půdě svého dědy. Schoval jí k sobě a nikomu o ní neřekl. Potají si jí prohlížel a postupem času se začal učit i písmo a slova v ní zaznamenaná. A tak roky plynuly a Ciprísek zdokonaloval své umění, shromažďoval potřebné suroviny. Postupem času byl připraven na kouzelnický rituál, který tu nyní vykonával.
        Kouzlo bylo skoro dokončeno. Najednou se však zadrhl a poslední slovo vyřkl polohlasně a v nejistotě. Netrpělivě čekal, co se bude dít. Nic. Zklamaně zabouchl knihu a začal sklízet prázdné lahvičky a vše co zbylo s nepodařeného rituálu. Než dokončil úklid, jeho uši jej svrběli tak hodně, že to již nemohl vydržet. Z počátku bylo svrbění lehoučké, nepřikládal tomu velkou váhu. Poškrábal se na uchu. Zarazil se. Prohmatal ucho. Vytřeštil oči. Prudce poklekl na zem a začal hledat malé zrcátko kdesi v batohu. Jeho obraz ho vylekal. Jeho uši byly proměněny, na sloní uši. Zděsil se pomyšlení, že by s nimi měl dožít zbytek svého dlouhého života. Snad je to jen nějaký vedlejší efekt, který po pár hodinách zmizí. Jeho hlavu zaplnily strašné myšlenky, každý se mi bude smát, prstem si na mě ukazovat. Rodiče ze mě udělají strašáka pro děti. S těmito myšlenkami vydržel až do večera, kdy už všichni spali. Aby jej nikdo neviděl, zůstal v lese do půlnoci, poté se nenápadně vrátil do svého domu. Šel spát s tím, že se ráno probudí a vše již bude v pořádku.
           Ranní pohled do zrcadla odhaluje krutou pravdu. Sloní ušiska jsou tam pořád, a tak začíná zběsilé pátrání jak se jich zbavit. Ciprísek se čím dál tím míň vydává mezi lidi a stále více času tráví čtením knih a luštěním starých pergamenů. A tak jde den za dnem až do dnešního nádherného dne. Ciprísek si však nádheru dnešního dne již dávno nevybavuje. Již několik měsíců vůbec nevychází ven, jídlo mu nosí jeho kamarád a nechává jej za dveřmi v předsíni, dál si netroufá jít. Celá ves považuje Cipríska za blázna včetně jeho jídlonoše. Nikdo neví, proč dříve tak milý a společenský človíček zůstává zavřený doma. Ciprísek ani netuší, že jeho takzvaný problém je již dávno vyřešen. Ušiska se mu před pár dny vrátila do normálu. Jeho odhad byl přesný, byl to jen vedlejší efekt nepodařeného kouzla, jen trval o trochu déle, než předpokládal. A proto nyní seděl již zbytečně nad hromadou pergamenů. Je jen otázkou času, kdy zjistí, že je vše v pořádku a on jen mrhá svým časem. Jeho zapálení pro kouzelnictví se stalo jeho prokletím. Až Ciprísek zjistí, že je vše v pořádku, pokusí se ještě o nějaký rituál?