Sklenka kyanidu

Nevím, jak okomentovat, co cítím...

Slunce v duši zapadá za obzor,

Mé srdce s rozumem marný vede spor,

Slzy pálí mě na rudých tvářích,

Zmítám se v nich za nocí bezesných.

 

Sklenka kyanidu před spaním,

By završila o čem sním,

By napomohla ke klidu,

Bláznovství sladké, však já už jdu!

 

Mlhy plazivé kolem kotníků se motají,

Kradou se tmou, tiše a potají,

Svírají mi hruď a nepropustí dech,

Drží mě v mrazivých temných zdech.

 

Bolestí je má krev naředěná,

Na každém kroku tvrdá stěna,

Já narážím a nevím kudy jít,

Jak tu bolest z těla vypudit.

 

Cesta nekonečná přede mnou se vine,

Z kyanidu vůně lákavá se line,

Chci upadnout v zapomnění,

V bezbolestné věčné snění.

 

Se slzami na řasách,

Tápu a mám hrozný strach,

S jedním jménem na rtech,

Končí i poslední bolestný vzdech…

---