Nejen o háčkování

Nejen o háčkování

Háčkování je v dnešní době velice těžká věc. Zvláště pro některé. Třeba mladí lidé na tuto činnost občas vůbec nedbají. A pak také lidé již značné pokročilého věku. I když by kdekterá bábinka jistě ráda háčkovala, oči jí již bohužel neposlouží.

Ale nejde tu jen o háčkování. Tento problém se týká také čárkování, kroužkování a tečkování. No doufám, že se nedivíte. Nebo jste si snad mysleli, že mluvím o háčkování, té ruční práci? Tak to jste tedy lehce na omylu. Mluvím jen a pouze o diakritických znaménkách. Ono se to nezdá, ale ve skutečnosti je to velice ošemetná záležitost.

Když píšeme rukou, veškeré háčky, tečky, kroužky i čárky doplňujeme automaticky. Samozřejmě, stane se i tady, že nějaké to znaménko uteče. Ale přesuňme se nyní od papíru a tužky k počítači. Najednou není pryč jen jedno znaménko, ale od některých lidí utekla všechna. Copak komu udělala, že je nechceme psát? A přitom jsou jen o kousek výš, než ostatní klávesy. A pak také dochází k různým nepříjemným nedorozuměním. Jeden takový případ znám.

Jednou večer jsem si psala s kamarádem přes počítač. Bavili jsme se zrovna o čokoládě, a tak se ptám:

,, A jakou máš nejradši?“

,,Je mi to jedno,“ dojde za chvíli odpověď, ,,ale nejmilejsi je mi prece jen horka.“

Aha, ,,horka“. A pod tím si mám představit čokoládu horkou nebo hořkou? Zapřemýšlím a nakonec zvolím druhou možnost, tedy hořkou. A tak jsem mu za týden k narozeninám dala velkou hořkou čokoládu.

Při jeho ne moc nadšeném pohledu na můj dárek se zeptám:

,,Není snad něco s tou čokoládou v pořádku?“

,,Ale vůbec ne,“ reaguje v zápětí, ,,ale nemám rád hořkou. Horká, ta je nejlepší!“

Tímto vás tedy prosím, abyste trošku více namáhali své prsty na klávesnici a psali písmenka s diakritikou. Aby se vám taky nedostalo dárku, z kterého nebudete nic mít.