Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebáseň
26. 06. 2008
0
1
531
Autor
Nunas
Všichni už spí jenom my dva jsme vzhůru poslední dva v celém domě já dělám na papír literaturu a ona kouká se po mně
Len si sedel,
Nekonečné ticho.
Nepozeral si sa,
ani von,
cez okno,
niekde tam,
o čom všetci snívame .
Tam, kde chceme doletieť.
Som tvoja,
jednako ti nepatrím.
Som tvoja,
bezfarebná dúha.
Tvoja,
tajomstvo len v ošiali.
Tvoja,
ako tancujúca víla.
Môj sen ,
nesplniteľný...
Sedel si dlho,
a ja som čakala,
nedočkavá odpovedou.
Ty si sa smial,
a ja plakala.
A aj tak,
to ticho,
ten sen,
ten čas,
ocitol sa v nás.
Vyšplhali sme sa,
ty si držal rebrík
a
ZRAZU,
boli sme tam.
Tam,
kde sme chceli byť,
a predsa,
asi nechceli
a predsa....
Dotkol si sa ma,
Pomaly,
Bolelo to,
Nedočkavá túžbou,
A ten Mesiac..
Sledovala som ťa,
ty si ma bozkával,
ja som sa nebránila.
A ty,
ty si sa stratil,
Mesiac čakal,
ja tiež.
Sen pobledol,
chvíľa tiež,
čas sa vytratil..
A ja,
spúšťala sa dole brehom,
Ďaleko od prúdu,
Ronila slzy.
Ty si pil kávu,
nežne ma pohladil.
Vtedy som vedela,
že túžba
sa vytratila..
Sen sa rozmazával,
a ja tiež
Ty si vedel, že si preč,
a aj tak
si stál obdaleč...
...