Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGarry Chopper a šutr čmudičů - 1. kapitola
Výběr: rebecca13
29. 06. 2008
2
7
464
Autor
*hugo*
Zatím vám sem dám 1. kapitolku a uvidim, jak se to vyvine ... :) Doufám, že se vám to bude líbit...a, a hlavně ať se zasmějete :):):)
Garry Chopper
a šutr čmudičů
a šutr čmudičů
Kapitola 1.
Vtipálek
Monkeyovi byli velmi bohatí lidé. Žili ve skvostném zámku, který vypadal trochu ale fakt jenom trochu jako bílý dům. Žili na venkově v malé vesničce Cikánkov. Jejich tří měsíční syn Dudlík měl dlouhé odstáté uši a dlouhý nos. Ano je to trochu divné, jak by mohlo mít tříměsíční dítě dlouhé a odstáté uši? Vypadal s tím trochu divně, také jeho teta ze strany otce se nenápadně šklebila. Konec konců celá Monkeyovic rodina byla divná. Strýc holohlavý, máma bez uší, teta se zlomeným nosem a malý Dudlík s dlouhým nosem a dlouhýma odstátýma ušima. Zvláštní bylo, že když se jmenoval Dudlík, tak očividně dudlík nesnášel.
Paní Monkeyová měla sestru, která si vzala Jamese Bonda a pak si spolu změnili příjmení na jejich společně oblíbenou motorku - ,,Choper“. Měla také tříměsíčního syna Gerryho, jenomže byl o 2 dny starší a vypadal normálně.
Hlavně byli chudí. Zřejmě proto, že James Bond seknul s herectvím a šel dělat architekta do Project International. Ano občas jim Monkeyovi posílali nějaké drobné, ale jen ty co buď našli na zemi nebo co jim zbyli z nákupů. To jste měli vidět jak se Qída rozzářila když uviděla pár těch desetníčků. Choperovi chodili do velmi levných obchodů jako byla večerka a když si přece jenom trochu přivydělali dostali se třeba i do Fíglu. Monkeyovi nakupovali ve větších a lepších prodejnách jako bylo třeba Cecko nebo Pokus. Jejich Dudlík si přímo užíval, dostával
lízátka, bonbony a čokolády. To se také projevilo na jeho tloušťce. Už v devíti měsících vážil přes deset kilo, zapsal se do knihy rekordů a jeho rodiče na něj byli pyšní. Také Choperovi se ozvali a napsali jim blahopřání. Výron Monkey pracoval jako premiér České Republiky
ze strany OČD(OBÉZNÍ ČEŠTÍ DEMOKRATÉ). Jeho žena Jetůnie nepracovala, protože za prvé, byla na mateřské a za druhé, nevystudovala žádnou školu, protože ze všech předmětu propadala. A tak ji rodiče donutili, ať si vezme nějakého kluka z bohatší rodiny. A nakonec se jí poštěstilo. Qída naopak vystudovala nějakou školu a to tajnou v Zahulenicích a stala se prodavačkou cigaret Sell wall, které bohužel nebyli až zas tak kvalitní a proto také moc nevydělávala stáli sice 20,- Kč, ale i tak všichni si kupovali Kapusta, která byla kvalitnější, více se po nich dalo zhulit a měli hezčí vidiny. Když se už oboum chlapcům blížilo na jeden a půl roku a už uměli mluvit, řekl Gerry nějaký vtip, který slyšel na hřišti. Byl, ale velmi sprostý a tak jeho rodiče skolabovali na infarkt. Ale jak se to mohlo stát? Jak by si něco jeden a půl roční kluk mohl na hřišti něco takového sprostého zapamatovat? Toť byla otázka boží.
Ale na Gerryho čele se objevil jakýsi pivní mozol. Nikdo z hulitelů nevěděl co to mělo znamenat. Několik z nich si myslelo, že Gerry už v mládí pil pivo, nebo že mu to rodiče urobili na svou památku, aby na ně nikdy ve stáří nezapomněl. Ale proč tak brzy? To už nikdo neví. Jen pár lidí vědělo jak to skutečně bylo.
Monkeyovi nevěděli, že Choperovi už nežili. Jednoho večera asi okolo půl jedné 6. června roku 2006 se objevil ve tmě Cikánkova (pokud považujeme za tmu, že tam svítili lampy) muž s růžovoučkým pláštěm a s červenou kápí. Měl dlouhé bíle vousy a sem tam nabarvený na fialovo. Přišel k jedné z lamp a začal ji olizovat a tančit okolo ní, použil ji jako go-go tyč (prasák). Otevřel jakýsi předmět, který vypadal jako zmodernizovaný vibrátor z 15. století. Muž zmáčkl jakési tlačítko a vibrátor začal vibrovat. Přiložil si ho vy víte kam a obnažoval se. Takhle mu to trvalo asi 10 min, pak vzal šutr a hodil ho do jedné z lamp, tak aby se rozbila žárovka. Pak vytasil pilku na kov s železnou rukojetí. A když se dostal do půlky, zasáhl ho elektrický proud. Lampa spadla na zem. Muž zachroptěl : „Že já si dement nevzal tu s tou umělohmotnou rukojetí.“ U další lampy vytáhl nůžky, tentokrát už s umělohmotnou rukojetí a otevřel kryt elektrického vedení a přestřihal drátky. Unavil se, a opřel se o další lampu, po pěti minutách se zbourala. Muž se zaradoval : „Bezva, a bez námahy, teď zbejvaj už jen čtyři, mám to, vyhodím pojistky, ne, to ne, než bych je našel. Rozstřílim žárovky.“ Jak řekl, tak udělal. Nakonec byla už úplná tma. A tak si muž rozsvítil baterku, která hned zhasla z důvodu vybití baterek.
U malého domku vystupovala tajemná postava jakési ženy v černém hábitu, nakonec, když byla vidět líp, mohli jsme i vidět rozkouřenýho jointa co měla v hubě. Byla velmi mladá, prsa asi čísla 4. Muž konstatoval: ,,Čekal jsem, že, že se tady budete špehovat, paní procesorko.“ Skrz jointa procedila : ,, Dobrej večírek procesore Kumbále, je pravda to co se traduje? Šampusi!?“
,,Ano procesorko, bohužel jo.“ odvětil procesor Kumbál. ,,A co ten fracek?“ zeptala se procesorka. „Hibrid ho doveze.“odpověděl Kumbál. Chvíli šli po náměstíčku Cikánkova a po chvíli procházení a přemýšlení procesorky, se znovu zeptala „Myslite že je dobré svěřit Hibridovi něco tak důležitého?“ „Paní procesorko, svěřil bych Hibridovi i kolečko s hnojem.“ odvětil Šampus. V dáli byl slyšet jakýsi zvuk nějakého auta. A hned se okolo náměstí promenádoval vůz. Vůz měl na zádi skvěli nárazníky a křidlo. Na podvozku mu svítily zelené neony a v předu měl suprovej nárazník od Anglu a xenonový světla. Na dveřích měl plamen, který oslňoval skoro celé naměstí. Paní procesorka se chytla za srdce. Když vůz od firmy Jakokomár zastavil, tak z něj vystoupil muž z černými brýlemi velmi štíhlé a malé postavy, s koženou bundou a v teplákách. A hned jak uviděl pocesorku a Šampuse honem rychle běžel k nim a oba je náramně obejmul. „Nazdárek paní procesorko Mcchuligánova a pane procesore Kumbále.“ Kumbál se zeptal : „Neměl jste žádné trable Hibride?“. „Ne pane, ten fracek usnul, zrovna když to po nás rasil Vietnam a pak jsem se stavil na jedný pařbě v Brně, tady ho máte! Ale nevím jestli to je kluk, nic tam nevidím. No nic, podívejte se sami, já špatně vidím“ odpověděl Hibrid. Šampus si vzal dítě od Hibrida a šel s ním k domu Monkeyovým.
Procesorka Mcchuligánová řekla ustrašeně „A no jó! Opravdu také nic nevidím, ale to se pozná. Trochu zaostřím své super okuláry, a kouknu. Áá zatím ještě nic nevidím, třeba je to holka, ale ještě mu ho vyhulim nebo prostě zkusim olíznout a pak poznáme…“ procesorka olízla Gerrymu”Vy víte co“a dořekla : „Jo! Je to kluk, už sem se bála, že ne. Ale pane procesore je bezpečné dát jim ho pod ty dveře? Vždyť ho mohou zašlápnout až půjdou ráno, nebo … nebo ho přetáhnou dveřma, myslím to vážně, ale jako opravdu vážně“. „A kam jim to mám asi dát? Na parapet? Tam se ani nevejde. Prostě jim ho dám se a basta“ odpověděl Šampus. „Ten fracek bude slavný a nejhorší bude, že až pojede letounem bude vtipný“ řekla už méně ustrašeně procesorka. „No právě bude lepší, když bude mimo nich.“odpověděl Šampus. Hibridovi utekla přece jenom ta nějaká slza. Šampus zaznamenal jeho slzu a konejšil ho : „Ale no tak Hibride, dáváme mu předposlední sbohem“. „Hmm“ zamručel Hibrid. Šampus položil Gerryho pod dveře a přiložil k němu dopis. Na kterém stála adresa :
Pan a paní Monkeyovi
číslo popisné 66, Náměstí Bílého domu
Cikánkov
Šampus se s Gerrym ještě rozloučil : „Hodně bžundy Gerry Chopere“. A všichni odjeli v Hibridově fáru, kterému ještě dlouho svítili jeho zelené neony.
7 názorů
houmles: Však většina mé tvorby spadá do toho, co si pod pojmem blbůstka představuju (nezaměňovat pojmy blbůstka a blbost).
A jinak psát něco delšího... No, k tomu mi nechybí ani tak sebedůvěra jako důvod, psát proto, abych se zalíbil zdejšímu osazenstvu, mi přijde slabé a sám v sobě tu potřebu teď prostě necítím.
A s tou volbou kategorie... Přijímám, vzhledem k tomu, že motivace psát by měla vycházet zevnitř, je radost autora ze psaní určitě dostačující.
:-) k odpolednimu jointu je dilo velmi svezi. Harry Potrat je kus usmudlaneho hadru. *hugo* mas tam teda par hrubek (i/y), ale vseho vsudy jsem si vsiml pouze dvou ci tri. Jinak cekam kam se tahle saga z Kocourkova vyvrbi, zatim naslapnute je to slusne, ponura atmosfera nocniho Absurdistanu zavani peknou detektivkou, zatim nic neni prozrazeno, karty jsou rozdany a vsichni hraci se potutelne sklebi s temer bohorovnou jistotou vyhry.. rozhodne tipuji a tesim se na pokracovani.
j_i_r_i_k: kategorie Jentakproradost je tu prave jen pro radost ze psani, pokud tobe radost nedela, je to jen a jen tvuj problem. Divim se, ze ve sve skromnosti (mas temer vsechny dila jako blbustky) resis takovyhle ptakoviny. mozna by sis mohl trochu vic verit.. a nebo psat delsi utvary nez 4 radky. pokud to neni moc pracne, zeano... ;-)
rebecca13: Budiž autorovi přičteno k dobru, že má kladné charakterové rysy, třeba skromnost (či soudnost). To, že jiní autoři těmito vlastnostmi neoplývají a že na veleúspěšnosti Harryho Pottera se sveze prakticky jakákoliv jeho parodie, je prostý fakt, proti němuž se nedá mnoho dělat.
Nicméně to nic nemění na tom, že pro mě tohle dílo prostě nemá valného smyslu (dobře, beru, nechat si ho zhulenej předčítat počítačem, určitě bych se smál na celej barák, ale to určitě i nad stejným způsobem reprodukovaným telefonním seznamem), autorův věk je jistě vysvětlením, ale to mě jako čtenáře taky nezajímá.
Prostě zastávám názor, že dílo by se s osobností autora mělo spojovat jen do té míry, do jaké se autor do díla vepíše.
A jak říkám, dílo si své čtenáře najde a věřím tomu, že jich najde dost, Gery Čopr je prostě sázka na jistotu.
Když čtu některá díla, mám silný pocit, že by bylo třeba dvou kategorií - "Jen tak pro radost autora" a "Jen tak pro radost čtenářů". Toto dílo rozhodně spadá do první kategorie, se zařazením do druhé bych váhal, první půlku jsem zvlád, druhou už jen tak prolít... Chtělo by to víc než jen změnit jména rádoby humorným způsobem.
Na druhou stranu, každé dílo si svého čtenáře najde...