Nespoutáš

věř tomu, je to tak.

Však neber si všechen svit,

sny si nechám dále zdát.

Jsem jak vítr ve vlasech,

nedělej tu divnou věc.

Nespoutáš mě, nesvážeš,

neuděláš tak pevnou klec.

Když zavřít se mě pokusíš,

jen pro sebe přivlastnit.

Lásku mou pak zatratíš,

já miluji všechen lid.

Můžeš pak jen zvednout dlaň,

zahlédneš tam moji zář.

Svobodě se s láskou klaň,

zbytečný je další pláč.

Pokušení jsi podlehla,

jak říkal jsem, to nedělej.

Svázat jsi mě zkusila,

teď mou píseň poslouchej

Chci jít, již jít,

na cesty se vypravit.

Nejen stále snít,

za svitu měsíce vykročit.

Sebrat tornu, sny a naději,

hůl tuláckou ulomit.

Pod rouškou noci raději,

potichu se vytratit.

Minulost nechám spát,

probudíš se a já budu pryč.

Můžeš mi klidně lkát,