druhé housle taky hrají

druhá kapka obstarožního surrealismu

Druhé housle taky hrají, ačkoliv...

Skřípot těch prvních mi trhá prsty

a všude kolem se zlomyslnými výrazy

poletují motýli, z jejichž sosáků

pomalu

po kapkách

stéká krev.

Toužím po nějakém dlouhém předmětu,

jímž bych mohla...

Rychle se k nim přidávají i

skřivani a vrabci. Ječí.

A šotci v mém pokoji ustrašeně

zalézají pod koberec.

Nemohu se hnout, aniž bych po nich

nešlapala

a oni nevydávali ony ohavné pukavé zvuky

a nenaplňovali celou místnost

drobnými

páchnoucími mýdlovými bublinami,

které se rozpleskávají po zdech a obrazech

a zavírají pavouky do mastných bludišť

jako malé osminohé Minotaury.

Utíkám po stěnách a stropě

s klubíčkem příze v ruce

a snažím se uniknout jejich cvakajícím

chelicerám, až

zakopávám o parapet a...

řítím se dolů...

Ne.

Letím.

V křídlech cítím vibrace strun

dvojích stradivárek a

od sosáku mi

odkapává

krev.

---