Malá Mořská víla v Praze

Náramky kolem zápěstí

mi zachřestí

cigánka uvnitř špatně utajená

jsem vylidněné předměstí

a naštěstí

Stav Vltavy je jenom po kolena

Stíny své tříštím v peřejích

do smyček Smetanových tónů

můj ostrý záměr hudbou zjih‘

nikoho  dneska neutonu!

 (nesmíš se ale ohlédnout

zkameníš...

jak jsem

jak jsem Hezká!)

tisíce párů dlaní tleská

nikoho dneska

neutonu

proč chtěl ses svléknout?

chtěl ses zout?!

mám to jen jeden krůček pro nůž!

V mých místech je moc mocný proud

A ty ses NEMĚL ohlédnout

Z Jihu sem letí vůně bouří

vlny jsou plné rudých rýh!

proč náhle tvůj křik peřej proříz‘ ?

ten konec sis snad vyčet z knih?

Dojaly tě dny bez těla?

Zkoušíš co za světem je ze skla?

a já jsem dneska

zrovna Dneska

u dna se líbat

ne-chtě-la…