Věnováno zesnulé...

Zemřela mi naděje

a s ní i chuť snít,

co se s mým snem poděje,

když nechce se  mu žít...

Z obroušenejch oblázků

se postavila cesta,

cesta se změnila na lásku

a později zbyla jen gesta...

S prosíkem chodíš na její hrob

a pláčeš nad její mohylou

ona však nehne se o jedinej krok,

všechny tvý prosby tady zahynou...

Co ale udělat máš,

zjistíš ve svém nitru,

bez sebe se z místa nehýbáš

a to i při prudkém větru,

který teď řádí ve tvém srdci...