Jeden den

„Miluješ mě?“ „Ale miláčku! To víš že tě mám rád..“ „Na to jsem se neptala, já se ptala, jestli mě miluješ“ „ANO, miluju tě, stačí? Můžeme už jít spát?“ „hmm, tak dobrou“ „dobrou“ Lampička se zhasla. On se ještě naklonil, aby ji dal rychlou pusu, a pak už se převalil na svou postel, a do uší si vložil špunty.Okno bylo otevřené, a dovnitř proudil čerstvý vzduch. Kupodivu ho i ona ocenila, i když jindy by se klepala zimou, a třeba by se i tajně v noci vytratila aby ho šla zavřít. Dnes ale bylo vedro. Slyšela ho pravidelně oddechovat. Usnul. Ona však nemohla, něco ji trápilo. Možná že myslela na jejich ranní rozhovor, který ji rozrušil.. a nebo snad na školu, ve které měla tendenci házet všechny povinnosti za hlavu, což ji ale někdy muselo dostihnout.. A ze všeho nejpravděpodobněji přemýšlela : je šťastná? Nejspíš ne.. Pravděpodobně se jen už pekelně dlouho snaží udělat šťastného jeho, ale tenhle boj nejspíš nelze vyhrát. Ach raději zkusí také usnout. Nový den nakoukl okny do pokoje v ulici U Kublova 4. Jak krásné je začít ráno se sluncem, a se zpěvem ptáků pod okny. Navíc žádná škola ani práce. Jen odpočinek. A s tím koho milujete. „Lásko? Vstáváme, už je půl deváté!“ „uggrrmg“ „cože? Neslyšel jsem tě, zopakuj mi to?“ „nehh me haííí“ „nech mě hají? Ale miláčku, nebude se hajat, vždyť se pořád jen válíme!“ Co se dá dělat,řekla si v duchu a neochotně otevřela jedno oko. Po ranní povinné rychlovce se oba oblékli a sešli dolů na snídani. Copak si dáš… ano, dobře .. ne díky já nic.. dobrou chuť.. „co budeme dnes dělat?“ „No já se teď sbalím a pojedu se domů učit zlatíčko“ „cože? Ty mě zase opustíš?“ „ale no tak, vždyť jsme spolu skoro pořád.. tak já zase přijedu zítra večer, hm?“ Večer.. to stihnou tak akorát sex, možná nějaký ten film.. Nu alespoň se vyhnou hádkám o procházky versus lenošení . tak tedy dobrá. Celý den pracoval, a moc mu to nešlo. Měl špatnou náladu, protože byl ve skluzu a bál se že to nestihne dokončit. Ona mu během dne několikrát volala, přitom nic nechtěla a ani sama nevěděla o čem si povídat. Možná na ní byl lehce protivný, ale taky by mohla chápat jeho situaci?! Musel se teď soustředit jen na svůj projekt. Ona celý den nic nedělala. Povídala si s kamarádkou, ležela a četla jsi, hrála na počítači a vařila. Byl to den odpočinku, jen kdyby nebyla tak sama. A kdyby ji alespoň odpověděl na smsky o tom jak jí chybí a jak jí mrzí že na sebe byli včera odtažití.. Večer si volali. Tedy ona mu volala, protože si zřídila extra mobilní účet, s tarifem obsahujícím voláni na jedno číslo ( jeho číslo) úplně zdarma. Chvíli jen tak plkali o nesmyslech, a chvíli mlčeli. Pak nadhodil, že má moc stresu se školou a že na to nemůže přestat myslet. Ona si to nedokázala odpustit, a chytla se toho. „Ale to není jen se školou, ty máš stres úplně se vším! Nedokážeš se uvolnit? Užívat si života?“ „Tobě se to řekne, ty vůbec nevíš o čem mluvíš!“ „Ale prosím tě, já tě znám moc dobře. Kdybys proste neměl ty svoje pitomý tradice, který když nesplníš tak začneš chytat záchvat..“ „Mlč prosím tě, já se musím změnit celej, a to není jen tak“ „kdybys aspoň zkusil upustit od jedny takový věci !“ „to nepomůže! Ale dobře, omg“ „tak budeš spát zítra bez špuntů do uší?!“ „k čemu ti to bude, akorát se nevyspím, a budu ráno utahanej a nevyspalej. „Musíš někde začít, uděláš to pro mě? „hmm“ „slibuješ? „joo“ „tak jo“ „ještě něco?“ „co by? Povídáme si ne? To nesmíme?“ „zlato já už jsem vážně unavený a mám ještě hodně práce hm?“ „tak jo, tak zítra ahoj“ Zase byli oba rozmrzelí. Jí ale napadlo, že zítra přichystá nějaké překvapení , aby mu zvedla náladu. Ráno skočí do obchodu, koupí banány na koktej, pivo a čokoládu . Ano tak to udělá.. Sice věděla, že si zítra ty špunty vynutí a že se kvůli tomu pohádají . Věděla i že to sním není lehké, a že je to neurotik, ale stejně ho milovala, a snažila se být hodná, milá a správná přítelkyně. On šel spát a myslel na ní. Ach jak jí miloval. Jenže si k ní nedokázal najít cestu.

---