Dávka

Sedím v rohu zatuchlé místnosti, kterou osvětluje jen svíčka. Není tu nábytek, jen na zemi mám položenou matraci a deku.

Je mi zima, snažím se zahřát houpáním, ale nepomáhá to. Oči jako by mi chtěly vyskočit z důlků, na hlavu mi tlačí nehorázný tlak. Nevím odkud přichází, ale postupuje od hlavy, přes celé tělo až k patám. Bolí mě to, ale nejsem schopný pohybu. Jen se můžu houpat.

Oči mám od bolesti plné slz. Snažím se nevnímat tu bolest. Soustředím se na světlo svíčky. Ach ne! Hází děsivé stíny. Plíží se po podlaze směrem ke mně. Osahávají mi kotníky. Skoro jako bych je cítil. Stoupají mi po celém těle. Cítím je, na tvářích, pomalu mi pronikají za očima do mozku.

Mám pocit, jako by mi měla hlava každou chvílí puknout a rozletět se na milion kousků.

V břiše mám křeče. Nedají se vydržet, ale jsem bezmocný. Ve svém houpavém pohybu neustávám, i když chci. Nemám nad sebou kontrolu.

Ztěžka oddychuji. Tep se mi zrychlil. Rychle se uklidňuji. Za chvíli přijde moje holka s další dávkou. Musí přijít, jinak umřu. Teda nevím, jestli umřu, ale cítím to tak. Po chvíli propadám beznaději. Je to pár minut co odešla za dealerem, ale přijde mi to jako věčnost. Jen doufám, že brzy přijde.

Honí se mi hlavou, jestli má dost peněz. Nebo jestli se jí něco nestalo. Nesmí se jí nic stát. Ona je čistá, nic nebere. Chce mi jen pomoct zbavit se bolestí.

Konečně se otevírají dveře. Sakra! Není to ona! Nějaký dva chlápci v bílých pláštích mě zvedají a vyvádějí ven. Za dveřmi stojí ona. Křičím na ní sprostý nadávky. Zradila mě.

Než jsme zahnuli za roh, viděl jsem jí ve tváři slzy. Myslí to snad se mnou dobře? Ne, nemyslí, jinak by mi přece přinesla dávku. Zbavila by mě těch bolestí, co mi spalují tělo i mysl.

Konečně! Zas jsem při smyslech. Bolesti zmizely. Přistupuje ke mně doktor a říká něco o léčení. Teď, když mám čistší mysl, souhlasím.

Tři roky jsem byl v nějakém centru. Odvykal jsem svým dávkám, až jsem je přestal potřebovat. Jsem jiný člověk. Lepší.

Jdu zas městem, kolem známých domů, které mi připomínají moji minulost a mojí bývalou holku. Musím ji najít, poděkovat, omluvit se.

Štěstí mi přálo. Nebo to bylo neštěstí? Viděl jsem ji. Seděla u rohu jedné budovy a houpala se. Nemohla se jinak hýbat.