Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seúvaha úvodem
04. 08. 2008
0
1
320
Autor
jiričkarejčka
polovinu života jsem si myslela, že jsem nasazena do vlaku jiné doby a že nepatřím do tohot života, neboť mi nablízku nebyl zdánlivý anděl strážný,...a ono stačí potkat člověka, tvá duše se otevře, a hle?, je v ní víc světla než jsi dosud mohl, človíčku vidět. Je v ní světlo a teplo.
Jako to slovo vzešlé ze tmy,kdy se moře rozšumělo a vítr roznesl jeho hlas po světě. Od té doby putují apoštolové světem, slova jako pochodně nesou k příbytkům smutným k jejich osvícení, k radostným příbytkům přicházejí spočinout k nabrání sil, a pak opět povstanou k nekonečné pouti. Údělem nositelů slova je jako nositelům světla nést naději.......
Tak i já vstoupila sama do sebe,do světla své duše, že je nám život daný a cokoliv potkáme, ať bolestné či vstřícné je poznáním, které tímto předáme dál...
Jako to slovo vzešlé ze tmy,kdy se moře rozšumělo a vítr roznesl jeho hlas po světě. Od té doby putují apoštolové světem, slova jako pochodně nesou k příbytkům smutným k jejich osvícení, k radostným příbytkům přicházejí spočinout k nabrání sil, a pak opět povstanou k nekonečné pouti. Údělem nositelů slova je jako nositelům světla nést naději.......
Tak i já vstoupila sama do sebe,do světla své duše, že je nám život daný a cokoliv potkáme, ať bolestné či vstřícné je poznáním, které tímto předáme dál...