Svědomí

Probudit se v divném bytě, v nevědomém úsudku se nachomýtnout v cizím loži, popřemýšlet co jsi požil, že jsi zase hlavu složil někde v cizím příbytku. Vedle tebe obnažené, nahé, cizí, studené; někde tam v té cizí věži, pohroužené v sobě leží, nechápajíc oč tu běží, svědomí tvé, zmatené. Na víčkách má nábojnice, v pravé ruce drží kvér. V levé fangli barvy krve a tehdy si řekneš prve, že tvůj život běží strmě, že je čas si zvolit směr. Nietzsche říkal - svět je změna, a já světa obraz jsem. Být myslícím od Rodina, to zavání patosem. Však ten kolos na podstavci, zdá se býti lidským snem: že nejsme jen pouzí savci, že jsme víc než kopytnatci, víc než šimpanz s dvěma palci - argument ad hominem. A co na to na mém loži říká nahé svědomí? Že jsem asi mocně požil; ať si - vždyť je jako my.

---