Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..nicněnka pro narriel..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
cestou brázděnou kříži s ulynčovanými laněmi
přišel během včerejšího soumraku kouzelník a jeho malý povzdech
a poslední narudlé světlo zapálilo krempu jeho černého klobouku,
který vzplál do šera a do oparu mohutným pomalým plamenem..
tedy s hlavou klobouku prostou a se rmenem na rtech
zasedl mág ke klavíru spícímu vprostřed obilných lánů,
a v bílé vile na kraji polí jste si zatím –vy, slečno- právě počala napouštět vanu..
a jelikož včera v noci –vlastně bylo již spíše k ránu- jste prohrála s malým vozem
ve svlékacím pokeru -smutní lidé totiž neumí nic počastovat ani malou snahou-
vstříc oknům svlékáte se nyní , aby si Vás vítěz mohl užít …..nahou.
/ctí a slibem jste do nahoty spoutána.. od soumraku skrze tmu až do rána.
mezitím kouzelník, pro kterého nebylo nikterak nikým posláno
vybral ptáče z mezistruní a vyškubnul mu zobáček
/..ne a ne.. ale to víš, že ano../ a ptáček mohutně krvácí v rubínech na klávesy
a hned je tu hudba.. za vilou zašuměly údivem lesy
a vzdor bezvětří vlnit se začalo obilí..
Tvé nahé prsty se zrovna zapínání chopily
aby odepnuly brož a nechaly Tě tam stát již zcela nahou
když odnikud s tichým bzučením, na vlnách se k domu nese
ječmenem a polní travou na tácu kůzle z kůže stažené..
odbily hodiny – už je deset
a Tebe to až ke stěně zažene..
a kouzelník uhodil prsty do kláves a rubíny zaryly se do dlaní
z pod tácu, zpod té žulové desky rozlehlo se skrze akordy uširvoucí hekání
sodomické fresky začaly se malovat po stropech Tvého vinného sklepa
tehdy paleta nejvíc ze všech barev vládne rudou
a kdysi tak známé srdce ve skleněné vitríně čím dál tím pomaleji tepá
na obzoru zvedly se víry v obilí a brzy už tu budou
tak co by sis přála teď? být statečná, hluchá nebo slepá…?
víry už vletěly oknem do pokoje a z vitríny ukradli Ti to tlející maso..
fúú, letím s ním pryč.. padla tma jak satén, vyšel Malý Vůz
a nadšeně se kochá Tvou rozklepanou krásou..
a kouzelníkovi dlaně mezitím už skoro splynuly s rubíny
na dvorku za domem obcují heleny s netvory a andělé s chudými
v tom kůzleti odnikud vyrostla bělostná dračí křídla, kouzelník vstává od piána
a chápá se rydla
kůzle letí k noční obloze a stále z něj crčí krev
zatím do žuly tím nástrojem ten vysoký muž bodá a pidlá
dokola pořád ta nádherná hudba, ten nářek, ten sten a řev
až najednou vše pomine, vše zmizí a jen na kraji zahrady
šumí tiše břízy
a ve sklepě láhev rozbitá tím krutým exorcismem víno ven klokotá
kouzelník odchází cestou lemovanou hořícími kříži
a Ty? Tys zas paní svého života