Dcerka

Psáno matkou otci..

Její vlas,
černý-jako můj smutek,
když lhávala jsem jí.
Věř, že nerada.

Její oči,
tak sladce hnědé,
že je až hříchem ochutnat,
i když to musíš.

Ta ostrá líc,
ač dotykem hladká,
vždy řezala mě,
tak jako tvoje.

Ta tvář
je jako náhrobní kámen,
na němž nikdy nezapálím svíci.
Vždyť víš..

Ano..
Je jako ty, má lásko
a já každé jaro vím víc,
že je tvá

Ale ne,
nejsem ráda, netěší mě,
že je jako připomínka,
co tepe.

Proč?
Řekni proč jsi mi tohle udělal?
Teď bolí mě jen ten pohled.
Tak sladký..

Mrzí mne,
že udělám klidně cokoliv,
abych se vyhnula tomu úsměvu.
Jejímu/tvému

Děsím se,
že až zase promluví,
řekne: "podívej se na mne!
Dlouze.."

Ano,
je jako ty, ty prevíte.
A já každé jaro lituji víc,
že je tvá!

---