Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ben

19. 08. 2008

638

Autor

Neduh

Ben

„Ustřelím ti tu tvou podrazáckou palici, ty bastarde!“

„Claudii ti to stejně nevrátí Same, ty to víš.“

„To teda ne, ale udělá mi to docela radost.“ Ozvaly se tři tupé výstřely z revolveru. Bylo slyšet jak ještě těžce mrtvolně dýchá.

„A tohle je je za Jonese.“ vystřelil pro jistotu ještě jednou.

„A za mámu...“

„Proboha, ztiš si tu televizi Kevine, jsi snad hluchej?“ zařval z kuchyně táta.

„Nesmíš na něj tak řvát. Pak se divíme, že vůbec nemluví.“ zamračila se máma. Ozval se další hlasitý výstřel, při kterém se viditelně lekla.

„Na mě řval táta od rána do večera a je ze mě sportovní komentátor, Sáro!“ přeřvával televizi táta.

„Promiň, já jsem z toho poslední dobou na prášky. Lékaři říkali, že je úplně normální, když jsme ho ve třech letech adoptovali. Už nevím, co máme dělat.“

Paul Sáru něžně objal. „Dnes jsem byl s doktorem Waynem na obědě. Poradil mi, že by jsem měli Kevinovi pořídit nějakého domácího mazlíčka. Říká, že by mu to mohlo pomoct. A za týden má narozeniny.“

„Myslíš, že to pomůže?“ zeptala se s nadějí v hlase Sára.

„Musíme doufat.“

„Víš, co je dnes za den, sportovče?“ zeptal se táta, když Kevin dojídal zbytek svého narozeninového dortu. Všichni se na tátu nechápavě podívali. Kevin jen nejistě zavrtěl hlavou.

„Dnes je ti už sedm let a jsi velkej kluk.“ Nikdo nadšením ani nedutal. „A proto dostaneš svého vlastního velkého pejska.“ zaradoval se táta víc, než kdokoliv jiný...

„Fakt bezva, předpokládám, že venčit ho budu já, že?“ ohradila se Kevinova sestra.

„Nekaž to Leelo. Až bude Kevin větší, tak s ním bude chodit ven jenom on.“

Po slavnostním obědě jel Kevin s tátou vybrat narozeninový dárek. Kevin se nadšeně usmíval a těšil se na zvířecího přítele. Vedoucí útulku je zavedl ke klecím v zadním dvoře. Když vešli, psi se okamžitě zvedli. Někteří začali štěkat, někteří zvědavě vrtět ocasem.

„Co je zač ten černej vlčák?“ zeptal se Paul po chvíli a ukázal na tmavého psa, klidně sedícího u mříže. Kevin od něj nemohl odtrhnout oči.

„Toho sem dovezli včera.“ zamyslel se vedoucí. „Patřil jedné staré vdově, která nedávno nešťastně zemřela. Sousedi nevěděli, co sním, tak ho dovezli sem. Slyší na jméno Ben.“

Paul popošel ke Kevinovi a klek si k němu. „Chtěl bys tohohle pejska, Kevine?“ Kevin přikývl. „Jmenuje se...“

„Ben.“ odpověděl za něj Kevin. „Řekl mi to.“ dodal Kevin ještě dřív, než se ho Paul stihl zeptat, jak to ví. Nejdřív si Paul neuvědomil, co se stalo, ale po chvíli srdečně objal kluka.

„Vezmeme si ho hned.“ obrátil se na vedoucího útulku Paul.

Celý večer už Kevin neřekl ani slovo, ale to bylo rodičům jedno. Oslavovali dlouho do noci Kevinova první slova a vypadali šťastně jako nikdy. Zatímco v Leele narůstala pomalu nenávist k Benovi, ale hlavně ke svému nevlastnímu bratru.

Týdny ubíhaly. Kevin s Benem se na sebe nesmírně upnuli. Dokonce bylo občas z jeho pokoje slyšet, jak si s Benem povídá. Rodiče byli vždy u vytržení, když ho slyšeli mluvit. Leela radost jen předstírala a v duchu proklínala den, kdy jim do rodiny vpadl Ben.

Jednoho dne musela Leela venčit Bena, místo toho, aby šla do kina. Ben jí vůbec neposlouchal, rozčílila se a vší silou ho kopla do slabin. Ben vyjekl a ohnal se po Leele. Ta ucukla.

„Tak ty se budeš ještě bránit, ty podělanej čokle.“ zařvala na něj a darovala mu druhý kopanec. Tentokrát Ben neminul a kousl Leelu do ruky. Ta vyděšeně vykřikla a utíkala domů.

Kevin slyšel, jak sestra přiběhla domů. Sprostě obviňovala Bena, že jí bezdůvodně napadl, když se procházeli, a že je ten pes hrozně nebezpečný.

Předtím, než šla Leela spát, navštívila Kevina v jeho pokoji. „Nazdar bratránku.“ odcekla zlomyslně. Kevin ji s Benem opětovali nevraživé pohledy. „Tak jsem slyšela, že tu ten tvůj Beník už dlouho nepobude. Máma povídala, že ho dají utratit.“

„To není pravda!“ zakřičel na ni zoufale Kevin.

„Ale, páníček se nám nějak rozmluvil. To víš, že je to pravda. Hned ráno, jak se vrátí táta z noční, ho odvezou. Ani nevíš, jak mi bylo zle, když se táta s mámou rozplývali nad každým slovem, který si utrousil. Ale já vím, že to jen hraješ, aby si upoutal jejich pozornost. Nesnáším tě! A teď jsem konečně přišla na způsob, jak ti to oplatit. Ten tvůj čokl půjde na jatka!“ Ben na ni vztekle zavrčel a Kevin ji přes skleněné oči probodával nenávistným pohledem. Leela se pousmála a s neskrývanou ironií řekla: „Budeš mi chybět, Bene.“ a odešla.

„Takže vezmeš Bena ráno, jak jsme se domluvili. Nejlepší by bylo, kdybys u toho neprobudil Kevina. Vysvětlíme mu to později. Hned, jak dostane nového psa, na Bena určitě zapomene. Taky mě to mrzí. Jo, oba už spí. Měj se pěkně. Pa... Miluju tě. “ Sára položila telefon a promnula si krk. „Potřebuju pořádnou koupel.“ pomyslela si. Cítila se za celý den hrozně unaveně.

Napustila si plnou vanu horké vody, jak to měla ráda, svlékla se a s úlevou se do ní ponořila. Uvědomila si, že zapomněla na rádio, které si u koupání tak ráda pouští, tak si aspoň pískala. V tom se najednou otevřeli dveře do koupelny a stál tam Kevin.

„Ježiši, tys mě ale vylekal broučku. Jaktože nespíš? Musela jsem tě probudit tím pískáním, viď?“

„Je pravda, že chcete Bena utratit?“

„To víš, že ne. Kdo ti to navykládal? Vidím, že si mi přinesl mé rádio. Díky mnohokrát můj princi. Když ho dáš na pračku, tak tu prodlužku ani nebudeš potřebovat.“

„Řekla mi to Leela.“

Máma se na chvíli odmlčela. „Ben pojede na chvíli na takovou dovolenou. Za chvíli se vrátí, neboj.“ chlácholila ho maminka a pohladila ho po vlasech.

„A nechceš jet na tu dovolenou ty, mami?“ zvedl Kevin obočí a zapnul rádio....

Leela se probudila uprostřed noci. Zdál se jí hrozný sen, jako kdyby někdo hrozivě vykřikl. Najednou se v pokoji cítila úplně sama. Chtěla si zapnout lampu, ale nesvítila. Pomalu se dobelhala k hlavnímu spínači, ale taky nefungoval. „Něco muselo vyhodit pojistky.“ pomyslela si. Přemýšlela, jestli se má vrátit do postele, nebo se podívat, co se děje. Když vyšla, uviděla otevřený Kevinův pokoj. Uprostřed temné chodby stál Ben a výhružně na ni vrčel. Na jejím konci se objevila Kevinova postava.

„Odveď si toho čokla někam, ty zmetku.“ procedila Leela mezi zuby. „Mami, ten pes mě chce zase kousnout.“ zařvala Leela a kysele se usmála.

„To máš pravdu.“ opětoval ji Kevin úsměv.

„Uvidíme, kdo se bude smát ráno.“ odcekla a vrátila se do pokoje. Po chvíli slyšela, jak se zabouchly dveře do Kevinova pokoje.

Snažila se usnout, ale pořád musela myslet na tu děsivou scénu z chodby. Musela uznat, že jí ten pes naháněl hrůzu. „Ještě, že už bude zítra ta bestie pryč.“ pomyslela si. Po chvíli se rozhodla, že půjde spát k mámě. „Táta je stejně v práci.“ napadlo ji.

Potichu sešla schody do přízemí a blížila se k ložnici. Její oči si už pomalu zvykaly na tmu. Najednou si všimla světla baterky mihotající se v kuchyni. „Zloději.“ vyděsila se. Překonala chuť vykřiknout a rychle se schovala do nejbližších dveří a potichu za sebou zavřela. Její srdce bilo tak silně, že ho zloděj musel určitě slyšet. Nevěděla, co má dělat. Byla tak vyděšená, že nevěděla, kde je. Snažila se přijít na to, do kterého pokoje se schovala. Šmátrala kolem sebe. Dotkla se okraje vany. „Takže jsem v koupelně.“ uvědomila si. Potřebovala něco, čím by se mohla bránit. Najednou se dotkla něčeho mokrého a studeného. Po zádech ji přeběhl mrazivý pocit, ale přemohla se a dotkla se toho ještě jednou. Až teď poznala, co to je. Nelidsky vykřikla, uskočila a narazila do dveří. Uslyšela něčí rychlé kroky. S panickou hrůzou chtěla zamknout dveře, ale těsně předtím se otevřely. Oslnilo ji světlo z baterky. Strachem se jí podlomily kolena. „Prosím, nechte mě být, prosím.“ žadonila. Už si myslela, že je konec. Najednou se vedle útočníka objevil Ben a vztekle zavrčel. „Skoč po něm Bene! Rychle! Něco udělej!“ vykřikovala zoufale Leela. Ale po chvíli si uvědomila, že nevrčí na něj. „Kevine?“ vydechla nechápavě.

„Budeš mi chybět, sestřičko.“ řekl Kevin s neskrývanou ironií v hlase. Proti Benovi neměla žádnou šanci.

Ráno čekal Kevin s Benem na tátu. Uslyšel zespodu zvonit mámin mobil. Rychle k němu doběhl. Volal táta. Kevin to zvedl.

„Ahoj miláčku, už si vzhůru?“ ozval se tátův hlas.

„Ne, máma teď spí, tati.“

Na druhé straně táta poněkud překvapeně odpověděl: „Aha, to si ty Kevine? Tak za pět minut sem doma. Připrav prosím tě Bena. Půjdu ho vyvenčit.“

„Ano, tati.“ odpověděl klidně Kevin.

„Tak jo. Zatím čau sportovče.“ rozloučil se otec a zavěsil.

Kevin objal Bena a pošeptal mu: „Za chvíli už nás nikdo nebude chtít rozdělit. Budeme jen spolu.“

Ben mu oblízl obličej a Kevin se na něj přátelsky usmál. Potom Kevin skočil do kuchyně a vyměnil si sekáček na maso, za nějaký velký nůž. Ten sekáček byl pro něho přece jenom dost těžký.

2 názory

myshichka

24. 08. 2008

Dát tip

To je zhovadilost:D

Capaj

23. 08. 2008