MOŘSKÁ

jak je hořkost kajícníka sladká
jako med, jako ranní světlo běžící po bílé mořské pěně
dva tmavé oblázky lesknoucí se v zlatém písku
perlu smutku na víčkách nesou
obloučky vody k nim se řinou
omývají jejich těla chladná a hladká
jako hadí kůže
třpyt bolu na hladině odráží svou krásu
bublinky štěstí na ní se vozí
stuha slunce lechtá břicha těžkých mraků
a vytahuje z nich kapky
které slastně splývají s oceánem života
v němž se ztrácí s bezelstnou jistotou jedinosti
trn mládí se zatíná do útlých temen