jedno odpoledne se SP

Černý dech tvého úžasu cítím na tváři až mi po zádech běhá mráz to v údivu nad tebou samým já v kleci zajatá tvou vlastní rukou temný tok myšlenek probíjí mým mozkem vše se v tuto barvu mění a já to neumím zastavit a ty se směješ v rohu z povzdálí kde utajena tvá duše plive nadále tu suť a v němém úžasu svádím boj sama se sebou nevědoma si toho, že dávno již boj je prohraný to já ležím v tmavé černé rakvi, kde víko ještě chybí a má touha vstát je přímo najivní já křičím a pláču, ale marně tebe nic neodměkčí pro tebe jen dýchám a doufám a ty ne a ne konečně podej mi tu zbraň, ať ukončím vše tady a teď pokoj všem připravím a bude klid kdo vlastmě chce, aby to tak skončilo odpověz upřímně jen jak to jde